Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Hartmanice

Osada vznikla při celnici na Březnické stezce. Její rozkvět nastal s objevem a těžbou místního zlata ve 14. století. Erbem je věž s branou a v ní prostice soli.

Kostel svaté Kateřiny, původně gotický, byl v 18. století zbarokizován. Na horním náměstí, pod 400 let starou lípou (u koupaliště stojí další památná lípa), stojí socha sv. Jana Nepomuckého a uprostřed náměstí kamenná kašna z poloviny 19. století. Lidovou architekturu zastupuje památkově chráněná selská usedlost č.p. 37 s pavláčkou a černou kuchyní.

Bývalá synagoga, postavená kolem roku 1883, byla znovu otevřena na jaře roku 2006 po náročné rekonstrukci. Ve 20. letech minulého století letech ztratila svou funkci a za války byla přestavěna na truhlářskou dílnu. Zcela zmizelo vnitřní vybavení a průčelí do ulice bylo zbaveno všech viditelných židovských znaků (kamenné Desatero na štítě, Davidova hvězda nad dveřmi atd.). Stavba byla postupně znehodnocována radikálními zásahy: byl stržen štít na hlavním průčelí, loď byla přepažena podélně i napříč, byly odstraněny sloupy podpírající ženskou galerii, vestavěn nevkusný komín, přestavěno schodiště, došlo ke zrušení půlkruhových záklenků oken a v místě, kde stával aron, byl vybourán vchod na zahradu. Devastace synagogy probíhala nejen za války, ale také v následujících letech, kdy byla budova, coby německý majetek, konfiskována. Později ji využíval místní státní statek a vojákům sloužila jako skladiště pneumatik. Nikdo stavbu neopravoval, nikdo se o ni nestaral, a tak byla v 80. letech určena k demolici. Na štěstí k tomu nedošlo. Synagoga byla navrácena Židovské náboženské obci v Plzni, která ji však pro nedostatek financí nabídla k odprodeji. Majitel se měnil několikrát. V roce 2002 koupil objekt Michal Klíma a založil občanské sdružení Památník Hartmanice. Tříletá restaurace historické budovy byla ukončena v roce 2006. Originální expozice mapuje soužití Čechů, Němců a Židů, je zde kulturní sál pro pořádání koncertů, seminářů, divadelních představení, sociální zařízení, apod. Projekt obnovy se zpracovával podle historického snímku. Našly se i některé původní stavební prvky, např. patky nosných sloupů, dřevěné výplně kruhových oken ve tvaru osmicípé hvězdy, zbytky zábradlí ženské galerie a to nejcennější, kamenné desky Desatera. Na dvou těžkých deskách o rozměrech 70×40 centimetrů, jež představují zmenšenou kopii stejných žulových desek na největší židovské synagoze v Plzni, je text desatera napsán v hebrejštině. Restaurátoři je opět umístili pod štít synagogy, které osud dopřál, aby se po necelých sedmdesáti létech mohla proměnit v symbol přátelství národů. Náklady oprav dosáhly, i za významné finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti a dalších sponzorů, zhruba sedmi milionů korun.

Na vrchu Hamižná (854 m n. m.) je od roku 1995 přírodní rezervace a šumavský ochranářský koutek s malou naučnou stezkou, uváděnou na seznamu UNESCO. K vidění jsou zde pozůstatky po těžbě (zbytky jam – pinky a mlecí kámen), vyskytují se zde hořce a orchideje. Kochat okolní krajinou se můžeme například z vyhlídky Julia Komárka, průkopníka ochrany přírody na Šumavě.

Za první republiky byl v Hartmanicích vybudován vodovod, elektrické osvětlení, byla zde provozována jak německá, tak i česká škola. V roce 1938 měly Hartmanice 811 obyvatel, z toho 42 českých. V bývalé Blochově vile (majitel továrny na staniol v Chlumu) byly terasy s exotickou flórou. Bylo zde sídlo „brusinkové burzy“ i statkářské kasino. Isak Bloch (narozený v Kundraticích postavil v roce 1863 tento velký patrový dům (místními zvaný Blochák) na křižovatce při hlavní silnici v severní části města. Před domem stála do 90. let 20. století kamenná kašna (Blochova kašna). V roce 1987 byla přemístěná o něco západněji před novostavbu hotelu.

Těsně za katastrální hranicí, na katastru vsi Kundratice, po pravé straně silnice z Hartmanic do Nového Městečka, před rozcestím do Palvínova, je židovský hřbitov z roku 1870. Židovská obec Kundratice tehdy koupila kus pole (asi 517 m2) ke zřízení hřbitova. Hřbitov byl roku 1938 demolován a náhrobky odvezeny. Některé náhrobky prý byly použity ke stavbě a štětování silnice v Kundraticích, některé snad byly použity celé, nerozbité. Jeden náhrobek stál jako patník za kundratickým zámkem, na rozcestí silnice vedoucí k Cechu (ke Štěpanicím). V roce 2006 byl přemístěn před synagogu, kde ho můžeme vidět dodnes.

Do společného hrobu tu bylo 29. dubna 1945 pohřbeno 12 žen, které zemřely během noci v Hořejším Krušci, kdy tudy procházel pochod smrti asi 600 židovských žen z Polska, Maďarska a Československa. Pochod vedl z Helmbrechtu v pruském Slezsku a od Hartmanic pokračoval do Volar. Hřbitov se stal součástí lesa, jeho hranice se dají přibližně odhadnout jen podle porostu hřbitovního barvínku, dochovány jsou minimální zbytky obrubníků po hrobech, jeden zlomek novodobého hebrejského náhrobku bez data (Chajim Kraus) a společný hrob žen z pochodu smrti.

V latinských textech je město nazýváno Hartmanicium, v německých Hartmanitz. První zmínka o Hartmanicích je uváděna roku 1219 v souvislosti se jménem Petra z Artmanic, další pak roku 1228, kdy byl držitelem Hartmanic Oldřich z Rýzmberka. Rozvoj obce začíná až po roce 1273, kdy Přemysl Otakar II. natrvalo připojil pomezí k české koruně a do Hartmanic přeložil březnickou celnici na Vintířově stezce. Úspěšná těžba zlata ve zdejších zlatonosných křemenných žílách se rozvíjela v době Jana Lucemburského. Roku 1320 jsou Hartmanice označovány jako horní městečko. Od Rudolfa II. obdržely Hartmanice 15. 6. 1607 městský znak, právo pečetit zeleným voskem a právo na týdenní trh a dva trhy výroční. Tehdy byly Hartmanice městysem s filiálním kostelem. 2. dubna 1608 zde byla založena a až do roku 1641 česky vedena tržní kniha, což je důkazem českého osídlení. Třicetiletá válka zpustošila Hartmanice tak, že zůstaly několik let bez života. Teprve ve druhé polovině 17. století byla obec postupně osidlována švábskými Němci a tak se Hartmanice stávají téměř zcela německými až do roku 1918, kdy dochází k oživení českého živlu. Přispěla k tomu i česká obecná škola, na níž bylo zahájeno vyučování 1. února 1920. V roce 1938, dne 8. října, obsazuje Hartmanice německé vojsko a ve válečných letech rozvoj obce opět stagnuje. Další změny nastávají po květnu 1945, kdy je většina obyvatel odsunuta do Německa.

F. F. Toužimský na ke konci 19. století: „Hartmanice, jak podivné to místo na pohled! Zdá se, jako by každé chvíle posunouti se mělo po šikmém horském svahu dolů k Sušici. Ani jedna ulice není rovná, všude jest ti jíti buď do kopce nebo s kopce. Ostatně nebyla to osada obyčejná, jak již samo jméno svědčí (od har–hora a hartman–horník), nýbrž hornická. Nepochybně někdy v XIII. věku povoláni sem byli horníci z Němec, kteří však jako namnoze jinde se počeštili. Také jméno původu německého nalézá se již na starých listinách přizpůsobeno českou koncovkou jménům českým. V kraji mezi Hartmanicemi a Železnou Rudou bývalo 23 hospod, několik velkých kapel (nad 20 muzikantů) a chovalo se zde 4 500 kusů dobytka.“

Dne 11. října 1992 byly Hartmanice slavnostně povýšeny na město spravující 22 osad, s historií sahající až do 11. stol. V následujících letech byl v Hartmanicích vybudován moderní systém centrálního vytápění na bázi spalování dřevního odpadu, aby se snížilo znečištění ovzduší ve městě ležícím na hranicích Národního parku Šumava. Hartmanice nabízejí i sportovní možnosti využití volného času. Najdete tu koupaliště, možnost vyjížděk do přírody na koních a v zimě je k dispozici je lyžařský vlek.

Možnosti ubytování

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.