Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Mouřenec

Kostel sv. Mořice je pozdně románský, nejspíše z let 1230–1240. Byl upravený v polovině 15. století, kdy byl presbytář zaklenut hvězdicovou klenbou. Z románského období jsou dochována sdružená okénka věže a apsida, barokní kostnice je z 18. století. Při rekonstrukci kostela v letech 1991–1993 byly objeveny vzácné ranně gotické malby.

Kostel sv. Mořice na Mouřenci vznikl pravděpodobně v druhé čtvrtině 13. století, na místě opředeném starou pohanskou pověstí. Kostel je zasvěcen sv. Mauriciu, tedy stejnému světci jako Vintířův mateřský klášter v bavorském Niederalteichu. Proto se někdy uvažuje také o tom, že původní kostel založil samotný Vintíř či jeho žáci. Sv. Mauritius, světec a mučedník, se narodil ve 3. století v Egyptě a později byl velitelem římské legie.

Kostel v původní podobě obsahoval stávající presbytář s apsidou a téměř čtvercovou loď. Zajímavostí apsidy je její půdorys, kde vnitrní a vnější obrys nejsou souběžně křivky. Příčina tohoto řešení není známa. Současně s lodí byla nad presbytářem postavena věž, což v českém prostředí představuje zajímavou zvláštnost. Pravděpodobná se zdá být těž hypotéza připouštějící dodatečné zvýšení věže někdy po polovině 13. století. Gotický původ je předpokládán u výstavby sakristie, schodiště je dodatečné. V gotice byl zřejmé kostel zvýšen a prodloužena loď. Pozoruhodná byla svatyně před zvýšením. Prostor lodi byl zřejmé otevřen do prostoru krovu. Je pravděpodobné, že se přestavba kostela uskutečnila v pozdní gotice najednou. Presbytář byl tehdy zvýšen, zaklenut a zřízen vyšší, triumfální, lehce lomený oblouk s oknem na jižní stranu. Další etapa stavebních úprav kostela se realizovala ve druhé čtvrtině 18. století. Výsledkem jsou barokní oltáře a panská empora nad sakristií přístupná nově přistaveným schodištěm. Empora naznačuje zvýrazněnou iniciativu patrona kostela, vrchnosti, která zřejmě zřídila pod sakristií zachovanou hrobku, kdysi přístupnou náhrobní deskou v ose presbytáře. Dnes stojí opřena pod kruchtou a již jen těžce můžeme rozeznat erby Dejmů ze Stříteže a Boryňů ze Lhoty. Rámování severního okna lodi bylo vytvořeno při dodatečné úpravě průčelí. Z této doby, nebo možná v klasicismu první třetiny 19. století, pochází snad i zpěvácká kruchta. Přibližné kolem poloviny 19. století byla přistavena jižní kaple. Někdy na počátku 20. století vznikl přístavek sakristie. Celková rekonstrukce a obnova poškozeného kostela proběhla ve třech etapách od roku 1991 až do roku 1993.

Při rekonstrukci kostela byly objeveny ranně gotické malby kresebného stylu. Na jedné z nich je znázorněn archanděl Michael vážící duše, na další je zachycena legenda o třech živých a třech mrtvých. Na dnes prázdných šálách mohl být dříve třeba nápis: „Co jste vy, byli jsme i my a co jsme my, budete i vy.“ V románské apsidě je malba ze 70. let 14. století znázorňující ukřižování Krista. Zajímavostí je, že jeho nohy i ruce jsou upoutány provazy, čímž bylo při jeho mučení dosaženo ještě většího utrpení. Jedná se o velmi neobvyklé ztvárnění. Malba byla provedena technikou fresco–secco. Krista přibíjí na kříž tři ctnosti, kopí Longina drží ctnost Láska. Okolo Krista stojí ještě tři Marie s Janem Evangelistou s různě barevnými nimby. Postava v židovském klobouku ukazující na Krista může být Josef Arimatijský. Na pravé straně malby je zobrazen setník s vojáky a snad sv. Máří Magdaléna a ukřižovaný lotr. Ve spodním pásu malby je namalováno devět proroků. Na levém okraji pásu je zobrazen nejspíše donátor obrazu.

Na stěnách kostela můžeme objevit také epitafní desku kněze Josefa Jakuba Gerla se znakem z konce 18. století nebo pamětní desku k úmrtí Jana F. Karla Villaniho a jeho manželky Marie Anny, rozené Bomalové z Bomalu z roku 1731. U bočního oltáře je křtitelnice ze 13. století tvaru polovičního elipsoidu u bočního oltáře

V kostnici, nejspíše z druhé čtvrtiny 18. století, je asi 5 tisíc kosterních pozůstatků nejasného původu, snad z okolí, protože farní oblast mívala přes 2000 obyvatel. Další uvažovanou variantou je domněnka, že se jedná o pozůstatky švédských vojáků z let 1641–1648. Proti tomuto názoru ale svědčí fakt, že na pozůstatcích nejsou žádné rány z boje. Nejbližší kostnice byly, či jsou ještě, na Zdouni, Nezamyslicích a Strašíně (zde byly po renovaci kostela pohřbeny pozůstatky na dno hřbitovní kaple).

Pověsti

Podle pověsti za švédských válek lidé v kostele sv. Mořice zazdili monstranci, neboť ji nechtěli ze svatostánku odnášet. Jenže všichni, kdo o úkrytu věděli, zahynuli. Monstranci nikdo nemohl najít, dokud se jednomu zbožnému člověku úkryt ve snu nezjevil.

Mouřenec měl být podle pověstí také obřadním místem obrů ze Sedla a Obřího hradu. Skalní hřeben před vrcholem je prý místem záporné zemské síly a zdržuje se zde démon. Původní chrám byl opevněn hradbou, pamětní knihy a matrika mouřenecké fary shořely při požáru roku1681 (dle faráře Jana Gerla z roku 1740 shořely již za války třicetileté). V roce 1686 farář Puchinger zaznamenal, že dle pověsti byl chrám založen před 500 lety rýžovníky zlata. Podle jiných pramenů byl založen roku 1170 klášterem v Niederalteichu (knížaty z Bogenu). Poslední zdejší německý farář, českožlebský rodák Franz Andraschko, prý měl povoleno nosit vousy od samotného papeže. Máry za Josefa II, kdy se muselo pohřbívat v pytlích, měly připevněnou rakev upravenou propadlem, kdy po odchodu pozůstalých, vypadl pytel z tělem do hrobu.

V přistavěné kapli měla hrobku sklářská rodina Müllerů, po E. Müllerově ženě Anně byla pojmenována ves Annín (Annathal). Hrobka byla vyloupena vandaly. Nad vsí stojí též hrobka sklářů Schmidů (z roku1886), kteří též vlastnili annínskou sklárnu. Od roku 1990 se kostel za přispění bývalých vysídlenců postupně renovuje.

F. F. Toužimský: „Báje, která obestřela původ jeho, nasvědčuje, že jest z prvních chrámů zde postavených. V dávné, dávné době, kdy ještě národ okolní věřil více v Černoboha, byla – jak pověst dí – první osada, jež ctila pravého boha křesťanského, dědinka Rajsko, od níž pod chrámem se nalézající vesnice má své jméno. Vyznavači pravého boha dostali se do sporu s přívrženci černé moci, jižto tvrdili, že bůh jejich jest mocnější. Rajští chtěli osvědčiti moc boha svého tím, že postaví mu chrám v místě, kde dříve ctěna byla černá moc. Nedovede-li ďábel jej zničiti, že jejich bůh jest silnější. Již kdy první zasazen rýč do země, vystoupila malá postava, jež rostla a rostla, až hlavou sáhala k obloze a hrozila zhubit křesťany, avšak hrom z nebe sdrtil ji a ona rozplynula v niveč. Na místo pak, kde vystoupila, zasazen ihned kříž.“

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.