Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Kvilda

Horská obec na parovině šumavských plání stojí v místech původního lesa tehdy zvaného Gewilda (Gefilde). Dolní částí obce protéká Teplá Vltava. Obec se v minulosti proslavila podmalbou na sklo, dnešní obec je centrem letní i zimní turistiky. Obci dominuje kostel sv. Štěpána.

První zmínka o Kvildě se datuje k 23. květnu roku 1345, kdy král Jan Lucemburský vydává glejt synům píseckého správce Tomášovi a Janovi, ve kterém se píše, že les Gefilde zvaný, je v jejich držení i s užitky kovů, budou-li nalezeny. Právě oni měli začít s rýžováním zlata na Jezerním potoce. Dodnes jsou v těchto místech patrny tzv. sejpy – hromady propraného materiálu. Velký vliv na osídlení zdejší krajiny měly obchodní stezky. Oblastí Kvildy procházela Horní zlatá stezka spojující Pasov s Kašperskými Horami (od roku 1366). Zlatá stezka s rozvojem obchodu rostla a přinášela prosperitu i samotné Kvildě. Nejčilejší ruch tehdy dosahoval týdně 1 300 mezků s nákladem. Kolem roku 1500 vznikla nová vesnice Kirchdorf – vesnička s kostelem, ta byla pod českým názvem Kvilda uváděná již od roku 1559. V tzv. berní rule, prvním soupisu poddanské půdy, z roku 1654, je evidováno šest usedlíků. Výsledky druhého sčítání obyvatelstva z roku 1713 hovoří o 20 usedlících. V roce 1840 v oblasti Kvildy žilo přes 1 000 obyvatel, roku 1921 bydlelo ve 122 domech 1 146 osob, z toho 11 Čechů a v roce 1930 ve 150 domech 1 128 osob, z toho 34 Čechů.

V bývalé dřevařské osadě se zaniklými sklárnami v okolí (malba na sklo) najdeme stále prvky lidové architektury, jako např. pavláčky či skládané lomenice. Ve východní části obce, ve Vilémově stojí domky dřevařů z 19. století.

Do roku 1765 náležela Kvilda farností k Rejštejnu. V tomto roce zřídilo zdíkovské panství dřevěný kostelík, první v těchto šumavských místech. Zvony pocházely z Pasova, varhany z Horažďovic. V noci ze 7. na 8. července 1889 vypukl v domě židovského obchodníka Bernharda Rotha č. p. 27 oheň, který se po dřevěných domech velmi rychle šířil. Shořelo 18 domů (škola, fara, kostel). Na Kvildě zůstalo 41 rodin bez střechy nad hlavou. Z kostela byl zachráněn jen oltářní obraz sv. Štěpána. Nový kostel byl postaven v letech 1892–1894 stavitelem Janem Štěrbíkem z Vimperka. Oltářní obrazy a malby v kostele vytvořil profesor malířské akademie František Sequens z Prahy. Stavební náklady byly hrazeny majitelem panství Zdíkov a patronem kostela, hrabětem Thun–Hohensteinem. Oltářní mensa stojí na smrkovém pařezu ze zdejších lesů. V roce 1941 působil na Kvildě farář Franz Reinisch, o rok později popravený nacisty. Již delší čas se usiluje o jeho svatořečení. V neděli 4. srpna roku 2002 byl do věže kostela zavěšen a vysvěcen českobudějovickým biskupem Msgr. Jiřím Paďourem další zvon k poctě Panny Marie Pomocnice křesťanů. Zvon, vážící 174 kg, odlila zvonařská dílna Marie Tomáškové–Dytrychové. Zvon zvoní třikrát denně – v osm hodin ráno, v pravé poledne a o sedmé večerní. O kostel se v současnosti vzorně stará paní Jiřina Klímová.

Kvilda proslula v první polovině 19. století malbou na vnitřní stranu zrcadel – tzv. verderbery. Kvildská podmalba na sklo je spjata s rodinou Verderberů a to konkrétně se jmény Michael Verderber (1766–1843), Johann Verderber (1793–1871), Franz Verderber (1837–?). Ti sem přišli z bavorského Raimundsreutu z čistě ekonomických důvodů, v roce 1785 vyšel celní dekret pražského gubernia, podle něhož podléhal dovoz obrázků, clu. Proto se Verderberové rozhodli usadit na druhé straně hranic na Kvildě a malovat přímo tady. Protože roční produkce byla až 40 tisíc obrázků, podmalba dopomohla Verderberům k slušnému jmění. Johann Verderber už v roce 1823 kupuje č. p. 22 za 660 zlatých, v roce 1842 pak kupuje od Johanna Zoglauera velkou selskou usedlost v Kvildě č. p. 14 za 1 550 zlatých, kde zřizuje hostinec.

Postup podmalby na skle je následující: Nejdříve se zezadu se předkreslí kontury (červené, hnědé), pak se modeluje stínováním obličej, posléze základní odstíny větších ploch, pak pozadí. Nejčastěji se používaly štětce z kuních, vydřích chlupů a vajíčkové tempery. Prodej podmaleb byl dobře organizován. Část obrázků byla exportována v bednách. Další odbyt zajišťovali podomní obchodníci, kteří byli nazýváni krosnaři (Kraxenträger) či hauzírníci, podle krosen na zádech, ve kterých obrázky roznášeli. Obrázky byly velmi oblíbené zvláště u katolického obyvatelstva. Byly umísťovány pod strop v rohu světnice, s náklonem do místnosti. Hlavními motivy obrázků byly patroni a svatí. V roce 1870 přebírá živnost po zemřelém Johannu jeho syn Franz. V roce 1881 usedlost č. p. 14 s dílnou a hostincem padla zcela za oběť velkému požáru. Franz dům sice obnovuje, stojí ho to však celé jmění i síly a tak v roce 1886 dochází k dražbě. Za 5 170 zlatých kupuje dům Gabriel Schuster (svého času bylo na Kvildě 15 domů s tímto příjmením), a tím dává základ známému hostinci U Gabriela, který funguje až do roku 1945. Mimo jiné sem na prázdniny v r. 1945 přijíždí jeho vnuk, pozdější MUDr. Raimund Schuster, s jehož umrlčím prknem se můžeme setkat na vrcholu Falkensteina). Budova byla zbourána 1997. Dnes na tomto místě stojí Informační středisko Správy NP Šumava.

Dalším známým rodem byla rodina Lukschů z Vydřího Mostu č. p. 99, která se věnovala kamenictví. Lukschové např. dodávali kamenné desky a bloky pro stavbu Vchynicko–tetovského kanálu. Vytvářeli také náhrobky, boží muka a hlavně koryta a žlaby.

V 70. letech 19 století zde byli 4 mlynáři, 3 pekaři, 3 řezníci, 6 hospod, 2 truhláři, 2 koláři, 2 kováři, 2 podkováři, 1 zámečník, 4 krejčí, 3 obuvníci, 3 zedníci, 1 tkadlec, 1 koželuh, 1 kloboučník atd. Pracovala zde také pila na rezonanční desky založená 1878 Adolfem Strunzem. Východně od obce stával dřevěný zámeček vybudovaný hrabětem Vilémem Wurmbrandem, jenž ovšem též padl za oběť požáru. Pošta v Kvildě byla zřízena v roce 1869. Dovážena byla koňmo z Vimperka přes Zdíkov 3× týdně. V roce 1920 byla založena první elektrárna na stejnoměrný proud. První škola byla zřízena v roce 1768 v domě č. 1, v dnešní hájence. V roce 1810, kdy stoupl počet žáků, byla vedle kostela postavena nová budova o jedné třídě a nouzovém bytě pro učitele. V roce 1887 byla nevyhovující budova zbourána a na témže místě postavena zděná budova, jednopatrová, vícetřídní. Dva roky na to vyhořela s celým středem obce. V letech 1889–1890 byla postavena nová školní budova. Do školy chodily děti z Vydřího mostu, Františkova a Bučiny. Do roku 1875 byla zdejší škola jednotřídní, v roce 1881 dvou, roku 1896 trojtřídní, pak čtyřtřídní, v roce 1925 bylo zřízeno dokonce expozitum ve Františkově. Od 1. září 1936 byla zřízena česká státní jednotřídní obecní škola. Umístěna byla v obecním domě v zasedací síni obecního zastupitelstva. Do školy bylo zapsáno pět Čechů, 15 Němců: dětí lesních dělníků, sociálních demokratů.

Od roku 1909 se v obci konaly dva výroční trhy a dva dobytčí trhy. Obecní dům byl postaven roku 1912 z peněz amerických vystěhovalců. V něm byl v přízemí zřízen chudobinec.

V té době měla Kvilda kolem 1200 obyvatel, z toho 64 Čechů. Byla známa odjakživa převahou sociálních demokratů. Byla to jediná obec v ČR, kde byl v roce1938 zvolen sociální demokrat starostou. V obci byl v létě i v zimě čilý turistický ruch. Proto kvetla řemesla i obchod. V obci byly čtyři ubytovací hostince, prodejna obuvi, obchodní dům, 2 lékaři a 2 porodní báby. Turisty tvořil téměř výhradně český živel. S okupací z obce Češi vymizeli, 80 místních obyvatel během druhé světové války padlo. V roce 1945 se do obce vrátila finanční stráž, SNB, lesníci, pošťáci, český učitel a na podzim i první osídlenci. Potom začal odsun Němců, jenž byl proveden v šesti etapách. Poslední šli sociální demokraté v počtu asi 180 osob v listopadu 1946.

První osídlenci byli většinou mladí lidé. Byli většinou z měst. Zemědělství nerozuměli, dobytek špatně ošetřovali, louky nehnojili, domky neopravovali. Obchody a živnosti obsadili lidé většinou nezodpovědní. Národní správci špatně hospodařili, stroje nebyly opravovány a tak hospodářství i domy začaly upadat. Většina osídlenců se navrátila do měst a Kvilda opět osiřela. 6. října 1947 přijelo 16 rodin reemigrantů z Rumunska, Slováků, kteří tam odešli před 150 lety za prací. V následujících dnech se rozešli do přidělených domků. Bývalá fara (č. p. 15) byla později MNV.

Historií Kvildy, Bučiny a Pramenů Vltavy se zabývá Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny. Expozice je umístěna v 1. patře obecního úřadu, v bývalé školní třídě. Na schodišti před ní jsou přehledné mapy stabilního katastru, dobové fotografie, pohlednice, dokumentující i širší okolí. Vlastní exponáty byly zapůjčeny z Muzea Kvildy (Gefilder Heimatstube) OÚ v Mauthu, z okolních českých muzeí v Sušici, Kašperských Horách, Vimperku, Netolicích, státních okresních archivů v Prachaticích a Klatovech a od soukromníků. Expozice je členěna do několika částí charakterizujících historii regionu. Archivní doklady jsou prezentovány barevnými kopiemi (např. listiny ze 14. století a mapa kašperskohorské Zlaté stezky z roku 1736).

Jeden kilometr směrem na Borová Lada je na pravém břehu Vltavy deska ve skále z roku 1970, na které vděční Vltavané děkují Vltavě živitelce. V okolí Kvildského potoka se dochovaly sejpy po rýžování zlata, na okolních loukách kvete hořec panonský, koprníček nachový či jestřábník oranžový.

Na konci 19. století píše o Kvildě E. Krásnohorská: „Obklopeny svěžími,vlhavými lukami, šeří se dvě řady starobných, dřevěných domků s přečnívajícími střechami, v jichž stínu všude nějaký obrázek práce, průmyslu neb rodinného žití, všude viděti ruch přičinlivých ruk a slyšeti bodrý hovor při jednotvárném hluku kladiva, brusu, hoblíku a pily. Žije zde lid čilý a k výrobě dřevěného zboží vycvičený, vedle malého jeho průmyslu i továrny – jedna na zboží dřevěné a druhá nedaleká sklárna – poskytují mu výživy, ku které pomáhají též pastviny ony svěží, na kterých se tak malebně vyjímá bílý, veliký skot s široce rozložitými rohy na pěkných hlavách svých.“

Možnosti ubytování

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.