Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Kozí Hřbety

Dvě vsi (Malý a Velký Kozí Hřbet), které v 15. století náležely k panství hradu Kašperka. V roce 1458 a později tudy procházela Zlatá stezka kašperskohorská, významná to obchodní cesta spojující Bavorsko s Čechami. Platilo se tu mýto (v 15. století 3 denáry z koně). Uvádí se, že v roce 1853 postihla Kozí Hřbet a okolí vsi těžká tyfová epidemie, při které zemřela asi polovina obyvatel, což ovšem není v matrice zemřelých zaznamenáno. V roce 1930 zde bylo celkem 320 domů. Obyvatelé byli vesměs zemědělci nebo dřevorubci. Dnes jsou Kozí Hřbety rekreačními osadami.

Alois Josef Anderle v knize Královští svobodní sedláci (Im Lande der künischen Freibauern, v překladu Jana Mareše, v projektu Kohoutí kříž) píše: Ta obec sestávala vlastně ze tří osad: Velký Kozí Hřbet (Großziegenruck) se samotami Plzenec (Pilsenhof), Kornmühle a Scherlmühle, Malý Kozí Hřbet (Kleinziegenruck) s místními částí Dobronín (Nimpfergut) a samotami Mooshaus a Luigerwiese, posléze Svojše (Zwoischen) se samotami Vysoká Mýť (Hochreuth), Bergerhütte, Puchingerův dvůr (Buchingerhof), Wasserreuth a Jelenov (Hirschenstein) (pozn. překl.: česká místní jména nevypovídají nic o národnostním složení – znamenají toliko, že existovala vedle německých, resp. že trvají i po odchodu německých obyvatel a udržují se na mapách). Obec měla rozlohu 1618 hektarů a čítala ve 102 domech 696 obyvatel; náležela k farnosti a poštovnímu okrsku Rejštejn (Unterreichenstein) a k soudnímu okresu Kašperské Hory (Bergreichenstein). V obci existovaly dvě dvojtřídní obecné školy.

Zda vsi kolem Kozího Hřbetu vznikly už za zdejšího panování hrabat z Bogenu (1184–1194) či vévodů dolnobavorských (1190–1273), není z nijakých pramenů známo. V roce 1345 byla Horská Kvilda (Innergefild) darována českým králem Janem Lucemburským hornímu městu Kašperské Hory. Horská Kvilda a Kozí Hřbet tvořily až do roku 1850 jeden správní celek. V roce 1406 bylo na třech místech Horské Kvildy započato s těžbou drnové rudy (hnědele), z níž se ve vysoké peci na místě a pod zaniklým Vogelsangem (dnes Podlesí) tavilo železo; známá tamní papírna byla až do roku 1699 vysokou pecí.

Německé místní jméno Ziegenruck pochází z nové doby; v lidové řeči zní ostatně „Zimruck“ a to jméno původnímu snad odpovídá nejlépe. Ve své knize Namen der Heimat míní Rudolf Kubitschek, že označení vsi pochází od slova „Ziehe“, což je staré označení pro borovici. Jiní se domnívají, že tu kdysi snad stávala nějaká pojízdná salaš pro tažný dobytek dávných havířů, „etwa Gezimmertes“, tj. něco od tesaře zrobené, odtud pak „Am Zimmertruck“ (Truck je německé označení pro „otevřený nákladní vůz“ – pozn. překl.), „am Zimmruck“. Ve starých listinách se ty vsi nazývají „Zimruck“, a dokonce i čeští hospodářští úředníci panství Kašperk užívali ve svých písemnostech označení „Cimruky Větší“ a „Cimruky Menší“.

Ves Svojše má své jméno po zástavním držiteli Kašperka, totiž po rytíři Zmrzlíkovi ze Svojše (rozuměj ze Svojšína), který tu založil sklářskou huť. Mezi pomístními jmény se při Kozím Hřbetu vyskytuje i označení „Hüttenäcker“ (tj. „huťská pole). Dalo by se z toho usuzovat, že prvá sklárna Zmrzlíkova stála právě někde tady. Mezi samotou Mooshaus a Dobronínem se jedné pastvině říkalo „Am kalten Ofen“ (tj. „na chladné peci“). Také toto pomístní jméno svědčí o provozu sklářské huti.

V roce 1355 vydal Karel IV. pokyn zbudovat stezku do Pasova, načež se Kašperskohorští k císaři obrátili s prosbou, aby mohli provozovat obchod s bavorskou solí. Když byla konečně stezka vyhlášena za schůdnou, dal Karel osm let nato (1363) do Bavor razit cestu druhou. Stezka do Pasova byla později nazývána „Zlatou“, té druhé do bavorského Grafenau se říkalo i „Butterstraße“ (tj. „máselná“) či „Guldenstraße“. Obě cesty vedly přes Huťskou horu (Knappenberg) dolů na Kozí hřbet, první z nich odbočovala odtud do Kašperských Hor, druhá do Rejštejna a Sušice (Schüttenhofen). Později zřejmě soumaři putovali prostě přes Vogelsang a Lidlovy Dvory (Liedlhofen) do Kašperských Hor. Poté co Kašperskohorští získali roku 1366 stvrzení svých práv k obchodu solí a vznikl Kašperk k ochraně solné stezky, putovalo po ní někdy až 35 i 40 koní denně; na „Cimrukách“ panoval živý ruch“.

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.