Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Kašperské Hory

Město vzniklé na území nejdůležitějšího zlatorudného revíru v Čechách. Zlato se zde těžilo již od 13. století a význam města dále vzrostl se založením Zlaté stezky, jež tudy procházela. Roku 1584 byla tehdejší obec povýšena na královské horní město. Nejstarší památkou města je kostel sv. Mikuláše, postavený před rokem 1330. Nalezneme ho na vrchu asi jeden kilometr západně od centra, v místech původního starého města. Další významná památka stojí uprostřed náměstí. Je jí arciděkanský kostel sv. Markéty, pocházející z poloviny 14 století. Na náměstí stojí také tzv. Panský dům, přestavěný roku 1579 na renesanční radnici. Původní dům vlastnil držitel hradu Kašperka a tajemník českého krále Ferdinanda I. Jiří z Lokšan. Tradice mariánských poutí se nepřetržitě zachovává putováním k Panně Marii Sněžné již několik století.

Horské město s původním názvem Reichenstein, později Bergreichenstein, změnilo po koupi hradu Kašperku roku 1617 svůj název na Kašperské Hory. Byl zde nejdůležitější zlatorudný revír v Čechách, těžba probíhala již od 13. století. Zlatorudný revír byl 7 km dlouhý, 2 km široký, hloubka štol dosahovala maximálně 70 m. Na počátku 15. století je uváděno 37 dolů, řada důlních prací i pod samotnými ulicemi. Jan Lucemburský obec osvobodil od cla (obec dodala do vojska 600 ozbrojenců). Místem procházela Zlatá stezka (od Kvildy na Klatovy). Roku 1584 byla obec povýšena na královské horní město. Roku 1777 byly důlní práce zastaveny, místo dolů vznikají v okolí sklárny a roku 1699 také papírna pod Lídlovými Dvory.

Arciděkanský kostel sv. Markéty pochází z poloviny 14. století, původně byl zasvěcen sv. Linhartu, klenba lodi je z roku 1883 a leží na dřevěné konstrukci. Jedná se o gotickou trojlodní baziliku s původními klenbami v kněžišti a bočních lodích. Kostel byl novogoticky upraven po požáru v roce 1883, kdy byla k západnímu průčelí přistavěna nová padesáti metrová věž. Vcelku jednotné zařízení interiéru pochází převážně z 18. století. Na kůru je cenná hudební památka, pozdně barokní varhany se dvěma manuály. Rozměrný hlavní barokní oltář je z roku 1720, bohatě řezaný se sochami andělů a světců, rámuje svým portálem kvalitní obraz sv. Markéty vzývané rodinou místního havíře. Kněžiště barevně prosvětlují vitráže z konce 19. století s postavami sv. Markéty, Linharta a Madony. V kostele jsou rovněž cenné středověké památky jako gotická křtitelnice či náhrobníky ze 16.–18. století, jako např. Václava Prechta z Rotenburgu z roku 1613 či náhrobek Rosy Eisnerové z roku 1772.

V monstranci jsou hrudky zlata těženého v okolí. Na vnější straně presbytáře je tzv. Kohoutí kříž (Arma Christi), původně z Nicova, zhotovený roku 1890 z kovaného železa a stříhaného plechu znázorňující nástroje Kristova umučení.

Nástrojů umučení bylo většinou vyhotoveno 33, což symbolizovalo věk Kristova skonu. Bývaly to třeba Petrův meč, rouška Veroničina, sloup s pouty, v nichž byl Ježíš bičován, jeho roucho i vrhcáby, jimiž o ně žoldnéři metali los, výplatní deska pro 30 Jidášových stříbrných i kalamář s psacím perem Herodovým apod. Na vrcholu nicovského kříže je kohout připomínající trojí zapření Krista apoštolem Petrem – dříve, než kohout zazpíval, Petr třikrát zapřel svého mistra. Kohout stojí na hodinách, které ukazují třetí hodinu, tedy čas, kdy Kristus na kříži skonal. Na kříži vedle Ježíšova těla a trnové koruny jsou ze silného plechu siluety dalších předmětů: hřebů, kladiva, kleští, vrtáku, kopí, halapartny, ruky, která Krista udeřila, Pilátova džbánu, rukojeti bičů a důtek, žebříku, lopaty, kalicha, tesáku, houby na tyči, lucerny.

Na náměstí stojí ještě zajímavý tzv. Panský dům, přestavěný roku 1579 na renesanční radnici. Původní dům vlastnil držitel hradu Kašperka a tajemník českého krále Ferdinanda I. Jiří z Lokšan. Město jej koupilo v roce 1551 a před rokem 1597 jej přestavělo pro samosprávní účely. Budova byla barokně upravena na konci 17. století, kdy dostala dnešní podobu se třemi štíty a věžičkou s hodinami uprostřed. Poslední rozsáhlejší přestavba byla v 70. letech 18. století, kdy v řadě prostor se uplatnily plackové klenby a průčelí bylo ozdobeno štukovou fasádou projektovanou nejspíše architektem Filipem Hegerem (kolem 1734–1804). Kromě místní samosprávy sídlil v radnici až do roku 1938 okresní soud. Soudcem zde byl spisovatel – satirik Václav Lacina

V dolní části náměstí je přírodovědné a historické Muzeum Šumavy. Městu věnoval šest povídek (Hostinný dům, Pozdní láska) Karel Klostermann, který zde v mládí bydlel s rodiči. Jeho otec zde byl lékařem.

Kostel sv. Mikuláše, z doby před rokem 1330, leží na vyvýšenině 1 km západně od města v místech starého města. Kostel má úzkou spojitost s hornickou minulostí a je jedním z nejstarších center osídlení kraje. Podle tradice chrám vystavěli a využívali horníci místních zlatých dolů. Je to gotická trojlodní bazilika vystavěná před rokem 1330 s dlouhým pětiboce zakončeným presbytářem a s hranolovou věží na severní straně. Dochovaly se tu původní klenby na kamenných žebrech, kamenné portály, gotické sedile s konzolou v podobě fantastické sovy či náhrobník s nápisem z roku 1347. Interiér zdobí významné gotické nástěnné malby, často s vyobrazením místních donátorů jako votivní obraz z roku 1330, Ukřižování, 10 000 mučedníků. Kostel byl upravován v 17. a 18. století. V lodi je unikátní dřevěný strop s malovanými květinovými ornamenty se znakem města. Malby zhotovil malíř a purkmistr Kašperských Hor Viktorin Antonín Groff. Další malovaný strop, strop bývalé márnice, je opřen o jižní stěnu kostela. Na půdě bývalé márnice je kostnice.

Na hřbitově stojí i kaple sv. Anny. Původně to byla snad středověká kostnice. Kaple bývala oblíbeným poutním místem. Kapli barokně upravil a vymaloval pražský malíř Josef Hager v roce 1757. Barokní oltář se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava doplňuje hornický reliéf. Areál hřbitova je zajímavý rovněž dochovanými starými kříži a náhrobky. Místo je dějištěm mnoha lidových pověstí.

Pseudorománský kostel P. Marie Sněžné byl postaven na cestě k Amáliinu údolí. Pravidelných srpnových poutí se zúčastňovali desetitisíce poutníků. Byl vystavěn na jižním okraji města v letech 1850–1867 podle plánů kašperskohorského zednického mistra Jana Buchingra. Kašperskohorskou pouť, jak probíhala v 19. století, zachytil Karel Klostermann v románu V ráji šumavském. Kostel je jednolodní, se dvěma věžemi v západním průčelí. V polygonálním závěru je nízká procesní chodba. Vstupní dveře mají různá křídla.

V blízkosti poutního kostela se nachází poutní kaple Panny Marie Klatovské, zvaná Grantl, původem ze 17. století. Přestavět ji dal děkan Mikuláš Töpper v roce 1816. Manželé Jiří a Anna Prunovi sem už v roce 1690 umístili milostný obraz Panny Marie Klatovské namalovaný na dřevěné desce. Kaple má trojúhelníkový štít nad západním průčelím. Okna mají segmentované záklenky. Na šindelové střeše je mansardové projmutí. Při severní stěně kaple vyvěrá vydatný pramen, jehož voda byla prohlašována za léčivou. Drobná obdélná stavba má v průčelí opět segmentově zaklenutý vchod. Štít s reliéfním křížem vrcholí obloukem vyklenutou římsou. Uvnitř je valená klenba.

Na Zelený čtvrtek směřovali kašperskohorští ke kapli Hory Olivetské, která dodnes stojí při cestě do Rejštejna. Pašijové zpěvy začínaly před radnicí a pokračovaly pak na různých křižovatkách a rozcestích města až skončily u kaple Hory Olivetské. Slavnosti se prý účastnily stovky lidí, řada z nich setrvala u kaple při zpěvu a rozjímání až do časného rána. Tento místní zvyk zanikl vyhnáním německých obyvatel po druhé světové válce.

Kaple Zmrtvýchvstání Páně Na Prádle je dnes bez střechy a krovů, klenba je prolomena. Zůstalo pouze obvodové zdivo téměř do původní výše, ale prolomené nad oběma okny. Uvnitř vyvěrá pramen. V noci před Božím hodem sem přicházeli místní lidé na pobožnost.

F. F. Toužimský: Kašperské hory, neb od Čechů prostě jen Hory zvané, nyní okresní město, jsou též jen chudým zbytkem ze své slavné minulosti. Rozloženo na svahu horském, jenž k Losenici spadá, činí dojem úplného neklidu. Ulice i náměstí, vše jde s kopce a do kopce. Ve starožitné radnici v archivu, kde nalézají se mnohé památné listiny, chovají se dosud ukázky ryzího zlata, nalezeného v nejbližším okolí před sto lety.

Možnosti ubytování

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.