Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Horažďovice

Město připomínané poprvé v roce 1251 má jistě starší historii. Podle jedné z teorií mohl osadu na Otavě založit žák sv. Cyrila Gorazd, podle něhož tak osada získala i své jméno. V roce 1292 ji český král Václav II. vyňal z moci úřadu Prácheňského kraje, povýšil ji na město a Horažďovice tak byly postaveny na roveň s ostatními královskými městy. Při obléhání města královskými vojsky roku 1307 zde zemřel na úplavici český král Rudolf Habsburský. V té době vlastnili město Bavorové ze Strakonic, kteří odmítli uznat Rudolfa jako nového českého krále. Bavorové se protivili později i králi Václavovi IV. Tehdy při obléhání města v roce 1399 byla v Čechách poprvé použita děla. Od roku 1409 držel Horažďovice Jan starší z Hradce. Když začaly války husitské, vzepřeli se Horažďovičtí své vrchnosti a přidali se dobrovolně k bratrstvu Táborskému, jemuž byli pro opevnění svého města dobrou záštitou. Když pak roku 1434 byl velký zástup Táborů u Horažďovic poražen od lidu Menharta z Hradce, poddali se Horažďovičtí znovu tomuto svému dědičnému pánu. Od roku 1483 drželi Horažďovice Švihovští z Rýzmberka. Půta Švihovský zde založil minoritní klášter.

Po třicetileté válce, kdy bylo město vypáleno a vydrancováno, vlastní Horažďovice Šternberkové, kteří vystavěli nový zámek, radnici a kostel. Dále se ve vlastnictví města vystřídali Rumerskirchové a od roku 1834 Kinští z Vchynic a Tetova.

V polovině 18. století se přesouvá hospodářský život do Strakonic, později také proto, že se město odmítlo napojit na železniční trať Budějovice–Plzeň (z obav o ztrátu výnosného formanství).

Město má dodnes spoustu památek. Patří mezi ně i gotické opevnění města ze 13. a 14. století, Červená a Prachatická brána, barokní zámek (na místě bývalé tvrze ze 13. století) s renesančními vlivy ze 16.–17. st. (italský stavitel Salomini). Ve velkém sále zámku jsou nástropní malby z roku 1690 – bitva pod Vyšehradem. Zámecká zahrada je ze 17. století. Kostel sv. Petra a Pavla je raně gotický z let 1260–1273, hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele renesanční z roku 1598, zámecký mlýn s pozdně renesančním štítem, barokní špitál z r. 1631, Mariánský sloup pochází z roku 1723, gotická kašna z roku 1503. Židovský hřbitov za městem je z 2. poloviny 17. století. V klášterním chrámu je renesanční epitaf Půty Švihovského. Ten kdysi pobuřoval mrav zdejších ctihodných panen a tak kameník musel provést na kamenném rytíři vyžádanou kastraci. Horažďovice jsou rodištěm básníka B. F. Guldenera (1836–1877) a houslového pedagoga O. Ševčíka (1852–1934).

Znavenému poutníku nabídne příjemné prostředí krytý bazén.

Z původního hradu, přestavěného za Švihovských na renesanční zámek, se dochovalo pouze do skály zahloubené sklepení a zbytky věže. V zámku sídlí od roku 1920 městské muzeum ( roku 1991 bylo znovuotevřeno). Expozice muzea popisují dějiny Horažďovic od pravěkého osídlení po dnešek. Expozice je doplněna výstavou minerálů z okolí. V prostorách věže se každoročně konají různé výstavy. Mezi nejvýznamnější památky patří také zbytky městského opevnění, jehož původní délka bývala přes 1 300 metrů. Poblíž hradeb stojí dnes socha sv. Floriána, která dříve stávala před zámeckou sýpkou. Další součást městského opevnění, Červená brána (Pražská), z roku 1252, je prý druhá nejstarší v Čechách. Původně býval před branou příkop přes padací most. Na severní stěně brány spatříme městský znak, užívaný již od 13. století. Jsou to dvě stříbrné věže s gotickými okny v modrém poli. Mezi věžemi je zlatá šesticípá hvězda, věže stojí na hnědé skále. Pod oběma okny jsou červené štíty se stříbrnou střelou, znak původních vlastníků Horažďovic, Bavorů ze Strakonic. Další z původních městských bran je nejmenší zvaná Branka (ze 13. století), která vedla k mlýnu a v dobách požárů zde nosili vodu, protože to byla nejkratší cesta k Otavě.

Rummerskirchové založili v 19. století Panskou zahradu a poté i rozsáhlý anglický park na ostrově se vzácnými druhy stromů a rostlin. S Rummerskirchy je spojen i rozvoj umělého chovu perlorodek. Lov a chov perlorodek v mlýnském náhonu (roku1775 za velkého sucha bylo přeneseno 12 000 perlorodek do náhonu) trval až do 2. světové války. Lovy se prováděly v pěti až desetiletých intervalech, později každé 3 roky. V roce 1867 se našlo 30 velkých a 130 menších perel. Výlov byl organizován pouze vrchností a v letech 1809 a 1818 se ho účastnil i císař František I. Při posledním výlovu v roce 1944 bylo vytaženo 20 tisíc kusů a získáno několik desítek kusů perel.

Dominantou horažďovického náměstí je děkanský kostel sv. Petra a Pavla, vystavěný v letech 1260–1273 (přestaven v roce 1316). Kostel bývá otevřen denně od před bohoslužbou, nebo i dle domluvy. Původní věž byla roku 1836 nahrazena věží novou. Uvnitř kostela můžeme obdivovat gotickou křtitelnici v podobě kalicha a na oltáři pozdně gotickou Madonu z roku 1775. Původní zvony na kostele sv. Petra a Pavla, zmiňované roku 1454, vzaly za své při požáru v roce 1619, tedy až na menšího Sanktusíka, zrekvírovaného na jaře roku 1917 a Umíráčku. V letech 1991–2000 proběhla z podnětu Spolku rodáků a přátel Horažďovic sbírka na obnovu zvonů. V roce 1993 zde byly umístěny nové zvony, zasvěcené sv. Václavovi a sv. Vojtěchu, spolu s původním umíráčkem z konce 15. století. Další zvon, věnovaný Msgr. Karlem Fořtem, je zasvěcený sv. Gorazdovi, novému patronu města, a do kostela byl umístěn v roce 1997. Poslední ze 4 zvonů, 980 kg vážící Petr a Pavel, byl do města přivezen v prosinci 2000.

Z terasy za kostelem je pěkný výhled na řeku Otavu i na nad ní se vzpínající vrch Prácheň. Poblíž kostela najdeme i morový sloup se sochou Panny Marie a v Hradební ulici Masné krámy z 18. století, jichž tu do požáru v roce 1689 stály dvě řady proti sobě.

Ve středu Horažďovic se dochovalo také velké množství gotických, renesančních a barokních domů.

Další známou památkou je klášterní areál s kostelem Panny Marie stojícím na místě kaple sv. Michala ze 14. století. Na jejím místě byl roku 1550 postaven kostel sv. Michala a klášter Minoritů. Od roku 1862 vlastnil objekt řád Školských sester, pro druhé světové válce sloužil celý objekt jako kasárna. V současnosti je v objektu několik školních a zdravotnických zařízení a v druhé patro hlavní budovy bylo po rekonstrukci navráceno sestřičkám řádu de Notre Dame. Jejich generální správa pro celé území Čech tu sídlila už před sto lety. Kongregace školských sester de Notre Dame se ve své činnosti zaměřuje na výuku a výchovu dětí.

Boží muka pod Brankou, postavená roku 1738 obecním starším Tomášem Pitnerem byla zrestaurována v roce 1998. Zobrazují na jedné straně svatého Vojtěcha, po straně druhé Pietu. Jihovýchodní branou, nazývanou Dolní, vedla cesta k padacímu mostu přes Otavu, směrem k Práchni. V její věži, odstraněné v 18. století, bývalo i městské vězení, jehož zbytky jsou ke spatření dodnes.

Na Husově náměstí stojí pomník, který připomíná upálení Mistra Jana Husa. Poblíž stojí také Sbor církve Československé. Tento dům byl přestavěn z bytového podle návrhu architekta Strebla z Plzně a věžička sem byla přenesena z původní radnice.

V dnešní Ševčíkově ulici čp. 24 je umístěna pamětní deska houslového virtuosa Otakara Ševčíka, který se v tomto čp. narodil.

Na náměstí stojí budova radnice z roku 1927, která je již čtvrtou radniční budovou na stejném místě. Její předchůdkyně, vystavěná roku 1690, byla radnicí 236 let. Původní radnici od Jakuba de Maggi zdobila kolekce znaků Šternberků, jeho manželky, znak města a textové pole vztahující se k přestavbě. Ze staré radniční budovy zůstal zachován kamenný znak města, který je umístěn v patře radnice a velká deska, která se v roce 1996 vrátila na průčelí radnice. Stejnou koncepci zvolili na štítu klášterního kostela. Z této stavby se zachovaly jen dvě desky dnes zazděné v lodi klášterního kostela – centrální a jedna nápisová k erbu. Znaky neexistují

nebo jsou zality spolu s ostatními náhrobky pod kachlíčkovou betonovou podlahou ze 30. let 20. století.

V radnici je sídlo Městského úřadu. Proti radnici stojí morový sloup Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1725, v roce 1994 byl zrestaurován. Na náměstí stojí i kamenná kašna z roku 1560.

Nedaleko od Červené brány stojí pomník osvobození města roku 1945, postavený v roce 1990.

Na Josefském náměstí před vstupem na hřbitov stojí sloup sv. Josefa z roku 1708. Na hřbitově stojí nově zrekonstruovaný kostel svatého Jana Křtitele z roku 1598 s devíti barevně vitrážovými okny.

Z dalších drobných sakrálních památek stojí určitě za pozornost zrestaurovaná socha sv. Jana Nepomuckého na křižovatce ulic Mayerovy a Plzeňské či boží muka z roku 1705 na vrchu Loreta. Název Loreta získal vrch až roku 1659, kdy na něm vdova po hraběti Františku Matyáši Šternberkovi nechala vystavět Loretánskou kapli. Roku 1787, za vlády Josefa II., došlo jejímu k uzavření. Roku 1830, po rozdělení pozemků Lorety, se kaple dostala do soukromého vlastnictví rodiny Svátků a byla změněna na hostinec.

Nedaleko se nachází židovský hřbitov z přelomu 19. a 20. stol..

Velký význam pro celý kraj měla v 19. století stavba železnice z Českých Budějovic do Plzně. Provoz na ní byl zahájen v roce 1868. Horažďovice se, tak jako jiná města v trase plánované železnice, nejprve této stavbě bránily (hlavně měšťané vydělávající na formanství) a tak železnice vedla 2 kilometry od města. O to důležitější byla pak stavba další tratě přes Horažďovice směrem na Sušici a do Klatov v roce 1888. Spojení města se světem přispělo výrazně k rozvoji obchodu, zakládání továren a různých podniků. Postupně zde vznikl cukrovar, sirkárna či papírna na ruční papír. Později zde vznikla i škrobárna a cihelna. Ve městě či jeho blízkém okolí pracovalo šest mlýnů nebo i dvě pily. Bratři Münzové zde vyráběli proslulou žitnou pálenku, tzv. Münzovku.

Také Horažďovice mají spousty legend a pověstí. Na zámku má být ukryt poklad hlídaný vzteklým černým kocourem. Poklad zazdila Eleonora z Mansfeldu, za dob bojů francouzů proti Marii Terezii. Na svátek sv. Tomáše jezdí přes náměstí až na hřbitov ohnivý kočár, tam čeká na všechny mrtvé Tomáše, naloží je a jezdí s nimi po mostě, v ruce drže ohnivý bič. Jedna z dalších legend říká, že se zde narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad.

Z Horažďovic pocházel, a to už není legenda, také otec světového grafika a zakladatele vědecké ilustrace Václava Hollara. Ten roku 1600 v Praze získal šlechtický titul z přídomkem „z Práchně“, jímž se pak honosil i slavný grafik.

Možnosti ubytování

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.