Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Chanovice

Nejstarší písemná zmínka o Chanovicích pochází z roku 1352, když je zdejší farní kostel uváděn v registrech papežských desátků. Patrony tehdejšího kostela byli bratři Batík a Vintíř z Chanovic.

Historie obce je spjata s rodem Chanovských z Dlouhé Vsi. Volfgang Chanovský provedl po požáru velké stavební úpravy zdejší tvrze. Slavnějším se stal jeho syn Adam, který byl přítelem Viléma z Rožmberka. Od něho také koupil Rabí, kam přesídlil a význam Chanovic tak poklesl. Další příslušníci rodu rovněž zastávali významná místa.

Jednou z dominant Chanovic je kostel Povýšení svatého Kříže. Původní kostel byl postaven jako pozdně románský v 1. polovině 13. století. V kostele je pamětní deska se záznamem toho, že Jan Ignác Dlouhoveský, pražský biskup, nechal kostel znovu vysvětit 14. září 1688. Kostel je otevřen pravidelně pouze během nedělní bohoslužby. Konají se zde také vánoční, velikonoční i jiné koncerty.

Zcela novou dominantou Chanovic je 25–ti metrová rozhledna na vrchu Chlum, ze které je vidět až na Šumavu.

Návštěvníky Chanovic zaujme také nově budovaný skanzen starých pošumavských staveb. V areálu skanzenu je znovu postaveno nebo se právě staví na 13 budov z různých částí Pošumaví.

Centrem života v Chanovicích je zámek. Od roku 1995 byly zanedbané objekty zámku postupně péčí obce rekonstruovány do dnešní podoby. Rozsáhlé čtvercové nádvoří s parkovou úpravou obklopují jedno a dvoupatrové budovy zámku a původních hospodářských stavení. V zrekonstruovaných sklepeních zámku je stálá expozice pošumavských lidových řemesel. Další prostory jsou využívány pro společenské a výstavní akce a jako základní škola. Areál zámku dotváří rozsáhlý hospodářský dvůr. V opravených přilehlých budovách je zbudována Galerie Nositelů tradic lidových řemesel a sídlí zde rovněž informační centrum. Průčelí dvora vévodí zmiňovaný kostel a okolí zámku je upraveno do podoby parku anglického typu.

Na počátku léta zde občas kvete nádherný křehovětvec žlutý. Můžeme zde spatřit i liliovník tulipánokvětý či dub velkokvětý.

Starší část vesnice se zámeckým areálem je navržena na vyhlášení za památkovou zónu.

Chanovští patřili k významným českým rodům. Adamův synovec Volf Chanovský se stal služebníkem Petra Voka na želčském zámku. Na zámku začínal jako degustér a nákupčí vína a postupem času se dopracoval až na želčského purkrabího. Syn Adama Chanovského, Wolfgang se stal doktorem teologie, kanovníkem pražským a proboštem karlštejnským. Byl pokládán za budoucího arcibiskupa Českého království, ale bohužel, v roce 1586 ve svých jedenatřiceti letech nečekaně zemřel. Vnuk Adama Chanovského Jan Jindřich Chanovský byl v letech 1640–1647 nejvyšším podkomořím království Českého. Syn Adamův Kryštof se stal císařským radou, purkrabím Hradeckého kraje a zemským soudcem. Vnuk Adama Chanovského Albert Chanovský se stal rektorem jezuitské koleje a misionářem. Poslední příslušník rodu Chanovských František Xaver zemřel roku 1877.

Mezi další významné majitele Chanovic patřili Rummerskirchové, Daubkové či Goldeggové.

Ferdinard Jáchym Rummerskirch byl purkrabím Pražského hradu a také hejtmanem Prácheňského kraje. Nechal opravit chanovický kostel, faru i školu a nechal postavit sýpku. Po požáru v roce 1781 získal zámek svou dnešní barokní podobu a z této doby pochází také anglický park. Zajímavostí je, že když prodávali Rummerskirchové Chanovice novému majiteli, stála v kupní smlouvě také zmínka o chanovickém pokladu. Jeho polovina měla při nálezu připadnout Chanovským a druhá polovina novému majiteli.

V letech 1789–1809 se zde vystřídalo více majitelů. V roce 1809 přecházejí Chanovice do majetku plzeňského obchodníka Franze Bechera. Jeho syn Franz Gustav se stal říšským a zemským poslancem a v roce 1867 byl povýšen do šlechtického stavu. Dalším majitelem byl od roku 1871 JUDr. Eduard Daubek a po něm jeho syn Eduard rytíř (od roku 1872) Daubek. Daubkové prosluli jako velcí mecenáši umění. Finančně podporovali malíře Františka Bohumila Doubka, který pak maloval obrazy v chanovickém kostele.

V roce 1889 koupil chanovické panství Isidor Schmiedl, majitel kaolinových dolů v Horní Bříze. Po něm převzala panství jeho dcera Anna z Goldegg-lindenburgu . Její syn baron František Goldegg byl posledním šlechticem, který zámek vlastnil. Mezi lidmi byl vážen jako dobrý člověk, ochoný pomoci v nouzi. Uměl také dobře malovat.

Dne 6. května 1945 se stala v Chanovicích tragédie. Když probíhala v kostele mše svatá, přijeli na motocyklu samozvaní partyzáni Viktora a Šilhavý. Před zámek vyvedli barona Františka Goldegga a jeho přítele, italského šlechtice Carla Bailou a střelili do nich dávku ze samopalu. Baron Bailou byl mrtev na místě, baron Goldegg zemřel druhý den.

Od 1. září 1947 byla v zámku otevřena základní škola. Hospodářské budovy kolem zámku využívala zemědělská družstva. Po roce 1989 se stala vlastníkem areálu Obec Chanovice, jež zámecký areál zvelebila do jeho dnešní podoby.

Kostel Povýšení svatého Kříže byl během husitských válek pravděpodobně opuštěn. Ovšem záznam o koupi zvonu z konce 15. století nasvědčuje tomu, že činnost kostela byla tehdy znovu obnovena. Zásluhu na tom měli noví majitelé panství, Chanovští z Dlouhé Vsi, kteří se rozhodli kostel přestavět. Jan Ignác Dlauhoweský, pražský biskup, nechal kostel vysvětit 14. září 1688. Ignác Dlauhoweský znovuobjevil pro církev Jana Nepomuckého a snažil se o jeho svatořečení. Toho se však nedožil. Zemřel v roce 1701 a je pohřben v chrámu sv. Víta kousek od hrobu Jana Nepomuckého. Jan Nepomucký byl svatořečen v roce 1729. Přestože byl kostel přestavěn a vysvěcen, zůstal kostelem filiálním. V roce 1717 koupil zdejší panství Ferdinand Jáchym Rummerskirch, jenž dal mezitím již opět zchátralý kostel do pořádku a zavedl pravidelné nedělní bohoslužby. Roku 1751 pak získal dekret na zřízení fary a stal se patronem kostela. Zajímavostí je, že narozdíl od farností v okolí nemuseli naturální desátky odvádět farní poddaní, ale hradil je sám Rummerskirch. Při účasti na bohoslužbách sedávala vrchnost podle starobylých zvyklostí na pravé straně presbytáře, na zvlášť pro ni určeném sedile (křesle s výklenkem). Protože nebyl malý presbytář pro patrona kostela dost důstojný, nechal Rummerskirch přistavět novou modlitebnu (dnes je zde Boží hrob). Na této oratoři sedávali ještě roku 1945 poslední šlechtičtí držitelé panství, Goldeggové. V kostele přibyla také nová sakristie, kazatelna, byly provedeny další úpravy. Rummerskirch daroval kostelu vzácný kříž vyřezávaný ze slonové kosti, prý samotným císařem Ferdinandem III. Velký požár v roce 1781 zachvátil i kostel, ale nejcennější zvon sv. Pavla, z 15. století, vyvázl bez úhony a je zde dodnes. Eduard rytíř Daubek nechal v kostele zhotovit nádherná vitrážní okna. Jejich autorem je malíř František Bohumil Doubek, který vymaloval i strop a stěny kostela. Dnes je k vidění pouze stropní alegorie, ostatní fresky byly přebíleny. František Bohumil Doubek je také nazýván česko–bavorským malířem neboť téměř 30 let působil v Mnichově. Zemřel zapomenut a zcela opuštěn v 50. letech 20. století.

Ke konci 70. let 20. století prošel kostel další rekonstrukcí. Malíř Josef Fencl provedl odbornou restauraci mobiliáře, který pochází převážně z 18. století. Novou dlažbou byly překryty dva už nečitelné náhrobní kameny, patřící zřejmě prvním z rodu Chanovských. V současnosti patří kostel pod farnost ve Velkém Boru.

Neobvyklý tvar má nová rozhledna, která byla postavena na zalesněném vrcholu kopce Chlum, s nadmořskou výškou 608 metrů nad mořem. Na půdorysu o rozměrech 5×5 metrů vyrostla stavba z betonových spárovaných cihel, která se zhruba v polovině celkové 25 metrové výšky úží a je ukončena osmibokým dřevěným vyhlídkovým jehlanem. Z rozhledny může návštěvník za slunečného počasí vidět brdské pohoří s nejvyšším vrchem Třemšínem a panorama Šumavy.

V chanovické expozici Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech vyrůstá největší skanzen pošumavských staveb. Postupně sem prací dobrovolníků přibyly špýchar, stodola, roubené kolny či obytná chalupa.

V roce 1990 získalo v Chanovicích tehdejší Okresní muzeum v Klatovech barokní stavbu panské sýpky. Tato nemovitá kulturní památka byla opravena za pomoci středoškolské mládeže a byla uzpůsobena jako depozitář. Zároveň od té doby prostor kolem ní slouží jako základna pro pracovně–naučné pobyty mládeže, hlavně středoškolské, jež se významnou měrou bezplatnou prací pod vedením odborných muzejních pracovníků podílí na budování Expozice lidové architektury. Jedná se o expozici Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech. V současné době je na původních místech rozebráno 13 památek lidového stavitelství, některé z nich jsou již znovu postavené v areálu expozice: Roubená kůlna se stodůlkou usedlosti Měčín čp. 9, roubený špýchar usedlosti Petrovice čp. 6, roubená stodola z areálu mlýna v Nezdicích, kopie sušárny na ovoce usedlosti Měčín čp. 151, rekonstrukce předzahrádky první usedlosti, obytná chalupa Čachrov čp. 39, roubený špýchar Přetín čp. 34, roubený špýchar ze Svrčovce čp. 17, kopie dřevorubeckého sezónního srubu, výklenková kaple s barokní pokladničkou, kovaný a litinový křížek na žulovém podstavci a smírčí kříž. Expoziční záměr je pojímán jako záchranný projekt pro v terénu ohrožené objekty lidového stavitelství v jihozápadních Čechách. V plánech muzea je v nejbližších letech vystavět vstupní usedlost se zázemím pro návštěvníky a zpřístupnit první usedlost přenesených nemovitostí: Obytné stavení s chlévem, stodolu, roubenou kolnu, špýchar. Soubor staveb by měla dále doplnit výměnkářská chalupa a soubor drobných staveb jako studna, včelín, sušárna ovoce apod. Externí expozice lidové architektury je volně přístupná, po předchozím objednání i s průvodcem.

Možnosti ubytování

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.