Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Bělčice

Osada byla založena při staré obchodní stezce, vedoucí od šumavských pohraničních hor a vinoucí se přes Sušici, Kadov, přes Kocelovice na Březnici až do Prahy. Na vrchu Hrádek stávala od osady oddělená tvrz, v níž sídlili majitelé bělčického panství a psávali se vladyky či rytíři z Bělčic. V roce 1494 byly Bělčice povýšeny na městečko a někdy po tomto roce byla postavena tvrz nová, už přímo v městečku. Ale ani ta se nedochovala. Dnešní nejstarší dochovanou stavbou v Bělčicích je tak kostel sv. apoštolů Petra a Pavla ležící spolu s farou téměř ve středu městečka.

V roce 1934 byly v Bělčicích odkryty tři slovanské kostrové hroby s nádobkou a stříbrnými náušnicemi, rytými pásy, náhrdelníkem ze skleněných perel a železným nožem. Tyto nálezy pocházejí podle archeologů z 8.–9. století n. l. a jsou uloženy v Národním muzeu v Praze.

Při povrchovém průzkumu v roce 1977 zde byl nalezen archeologický materiál, datující osídlení lokality ve 13. a 14. století. Doložené jsou i sejpy po středověkém rýžování zlata v údolí pod tvrzištěm.

Podle záznamů z pozůstalosti zdejšího rodáka a historika Jaroslava Stehlíka se první zmínka o Bělčicích objevuje již roku 1183, kdy kníže Bedřich I. potvrzuje špitálu sv. Jana Křížovníků svatomářských ve Strakonicích vesnici Bělčice, kterou tomuto špitálu daroval Vršislav, syn Helie.

Nejstarším historicky doloženým držitelem tvrze byl r. 1243 Petr z Bělčic a jeho bratři a v zemanském majetku zůstaly Bělčice zřejmě až do roku 1360, kdy je na chvíli získala Markéta ze Šternberka. V letech 1389–1406 pak seděli na Bělčicích Zbyněk a Bohuněk z Lochovic a nejspíše o deset let později koupili celé bělčické zboží Běšínové, za nichž byly Bělčice v roce 1494 povýšeny na městečko.

Zřejmě po tomto roce nahradila starou tvrz nově postavená tvrz a to přímo v městečku, v místě zvaném Ve dvoře. Roku 1623 koupil městečko i s tvrzí a dvorem od Smila z Běšin Jaroslav Volf ze Šternberka, majitel Kladrubců a Lnářů, s nimiž od té doby Bělčice sdílejí společné osudy. Jednodílné tvrziště na konci ostrožny nad rybníkem bylo na východní straně chráněno dosud patrným zdvojeným valem a příkopem, na zbylých stranách k ochraně postačovaly strmé svahy nevysoké ostrožny. Podle Augusta Sedláčka stály na tvrzišti ještě v 19. století téměř dva metry vysoké pozůstatky zdiva, které byly ale poté rozebrány a odvezeny, takže tvrziště v současné době již žádné výrazné stopy zástavby či zděných konstrukcí nevykazuje.

V průběhu věků měnila tvrz majitele a Bělčice procházely obdobími rozkvětu i úpadku.

Městečkem se staly až koncem 15. století, ale privilegia shořela a Bělčice jsou opětovně povýšeny císařem Ferdinandem I. a povýšení je potvrzeno i Josefem II. a Františkem I. Bitvou na Bílé hoře a následujícími událostmi byly poznamenány i Bělčice. Městečko trpělo neustálými pochody vojsk, ohněm a morem. Nesnesitelné robotné povinnosti a dávky byly kromě hladu hlavní příčinou selských vzpour. Jejich původci a účastníci byli těžce trestáni.

V té době nebyla povinná návštěva školy a katolických duchovních, kteří vyučovali základům čtení, psaní a trochu počítání, bylo málo. Když v roce 1745 koupil panství lnářské hrabě Swets–Spork, ustanovil ve vesnicích školmistry a tzv. kumpány (vzdělanější řemeslníky). Mládež chodila do školy od 6 do 12 let, a to nejvíce v zimní době. Doložená historie školy v Bělčicích začíná v roce 1672. Po vyhoření staré školy roku 1818 byla v letech 1822–1823 postavena nová, zděná budova.

Naposledy byly Bělčice povýšeny na město 23. prosince 1898. Na tuto počest byla uspořádána velká slavnost. Významnou událostí byla pro Bělčice také stavba dráhy ze Strakonic přes Blatnou do Březnice s odbočkami. Rok 1911 se pro Bělčice stal rokem hospodářského rozmachu. Starosta města, Karel Klíma, měl odborné vzdělání a stal se prvním průkopníkem moderního hospodaření. Se svým společníkem založili firmu, zabývající se těžbou a zpracováním žuly. Před vypuknutím války firma zaměstnávala na 190 dělníků. Válka znamenala pro Bělčice, tak jako pro ostatní města a vesnice Rakousko-Uherska bídu a utrpení. Z války se do Bělčic nevrátilo 35 mužů.

Poválečná léta však přináší městu další rozvoj. V roce 1921 je slavnostně otevřena měšťanská škola. Významné místo na trhu získaly bělčické brambory, zvané „rohlíčky“.

U silnice k nádraží, která bývala na podzim plná bláta a v létě zase prašná, byl zřízen po její straně chodník, který byl tehdejší bělčickou pýchou. Přibývalo rodinných domků, vznikly tři hospody, úřadovna záložny a rozvíjela se řemesla a čilý spolkový život.

Rozvoj města pokračoval až do začátku 2. světové války. Ta pro Bělčice a její obyvatele opět znamenala starosti, obtíže i ztráty lidských životů. V koncentračních táborech zahynuly židovské rodiny, řada občanů nepřežila věznění a někteří se nevrátili z totálního nasazení.

V horní části náměstí stojí kostel sv. Petra a Pavla. Při jeho opravě, na začátku 90. letech 20. století bylo v lodi nalezeno zazděné románské okno. Počátky bělčického kostela sahají do roku 1240 a byl nejspíše vystaven strakonickou stavební huti. Presbytář s pětibokým závěrem je ze 14. století a čtvercová loď má pozdně gotickou sklípkovou klenbu hvězdového vzorce se síťovými spojkami mezi jednotlivými poli. V roce 1711 byly zabíleny bohaté figurální fresky, například nad kůrem to bylo 13 výjevů, na nichž byl zpodobněn Kristus a dvanáct apoštolů. Náhrobní kameny Václava Běšína z Běšin (zemř. 1570) a jeho manželky Žofie rozené Krupské z Březí (zemř. 1566) byly při dláždění kostela vyjmuty z podlahy a zasazeny do zdi u hlavního oltáře. Později byly podobně jako další náhrobky Vřesovců či příslušníků rodu z Břízy zabíleny. Návrhy k chrámovým oknům zhotovili Alois Moravec a F. V. Mokrý, na přání dr. Jana Bartoše.

Západně od kostela volně stojí pseudogotická zvonice z roku 1863. Patří mezi nejvýraznější neoslohové zvonice v Čechách. Dvoupatrová věž s vysokou jehlancovou střechou nahradila dřevěnou zvonici z roku 1694. I ta už byla nástupkyní starší stavby, kterou zničil požár v roce 1692 i s polovinou obce.

Nad kostelem se rozkládá hřbitov – v čase morové rány v letech 1771–1772 však nestačil a proto byl za městečkem zřízen tehdy nový „morový“ hřbitov.

Naproti kostelu byla na vysokém tarasu v letech 1693–1696 postavena fara. Před ní osamoceně stávala barokní vstupní brána, která však byla odstraněna při rozšiřování v roce 1937. V obci stojí také sochy sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého nejspíše z dobrovodské huti.

Přes Bělčice prý vedla cesta svatého Vojtěcha, biskupa pražského, na jeho cestě do Říma. Mířil údajně do Kasejovic a dál směrem k Plzni. Důkazem jeho přítomnosti v kraji má být kaplička nedaleko městečka.

Bělčická radnice byla postavena krátce po povýšení Bělčic na město v roce 1556. Na radnici bývala uložena městská privilegia, městské knihy, pečetidlo, finance a později sloužila i jako obydlí rychtáře. Tato radnice sloužila bělčickým rychtářům 300 let. Shořela 17. dubna 1858 při požáru Bělčic spolu se 45 domy a poplužním dvorem. Radnice již opravena nebyla a místo ní je vystavěna nová, opatřená věží s hodinami.

Se stavbou železniční tratě Strakonice–Blatná–Březnice, dlouhé 50 km se započalo v listopadu roku 1897 na mnoha místech najednou. Dokončena byla na jaře roku 1899. Současně s hlavní tratí Strakonice–Blatná–Březnice byla dokončena i stavba obou odboček, tj. Blatná–Nepomuk a Březnice–Rožmitál pod Třemšínem.

Železniční trať znamenala zásadní změnu i v životě obyvatel Bělčic. V Bělčicích byl první vlak přivítán 30. 6. 1899. V krátké době zesílil obchodní ruch, levná doprava surovin umožnila vznik nových řemesel a živností, odbytiště výrobků se rozšířilo i do značně vzdálených míst a zvýšená zaměstnanost zastavila vystěhovalectví.

Mezi zdejší významné rodáky patřili třeba mykolog, botanik Blatenska a spisovatel Jindřich Kučera či Ladislav Stehlík, básník a spisovatel. Za jeho největší dílo lze považovat lyrického průvodce po jihozápadních Čechách, trilogii Země zamyšlená.

V Bělčicích naleznete domek, označený jako Památník Ladislava Stehlíka, spravovaný za podpory Obecního úřadu v Bělčicích Muzeem středního Pootaví ve Strakonicích. Hrob Ladislava Stehlíka na zdejším hřbitově zdobí busta od sochaře Břetislava Bendy. Historii Bělčic zpracoval Jaroslav Stehlík, pracovník Národopisného muzea v Plzni.

Zdejší školu navštěvoval nějaký čas i Mikuláš Aleš.

V Bělčicích je od roku 2003 také umělecká sklárna. Vznikla ve 200 let staré stodole. Vyrábí se zde sklo římské, francké či normandské. Prohlídku je uskutečnit denně kromě neděle a je lépe ji předem domluvit s manželi Vlasákovými. Prodejnu zdejšího skla najdete na náměstí.

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.