Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Hvožďany

Hvožďany vznikly na křižovatce obchodních cest z Horažďovic přes Lnáře do Prahy a z Nepomuku do Březnice a středního Povltaví. Má se za to, že v polovině 14. století zde již stál raně gotický kostel, zasvěcený sv. Prokopovi a vodní tvrz tehdy nazývaná Hwozdan. Gotický kostel sv. Prokopa a Navštívení Panny Marie ve Hvožďanech je jednolodní, zakončený gotickým presbytářem, sakristií a předsíní na západní straně. Presbytář je sklenut dvojitou křížovou klenbou. Před kostelem stojí barokní zvonice, na místě původní dřevěné, která byla v roce 1691 nahrazena touto novou zděnou. Její původní šindelová krytina střechy byla při opravě zvonice v roce 2001 nahrazena měděným plechem.

K výraznějšímu osídlení zdejší krajiny dochází v době bronzové. Obyvatelé zdejších končin začínají vyrábět kovové nástroje, které jsou důležité k rozvoji hospodářství. Právě nástroje z této doby, nalezené u nedalekých Pročevil, to dokazují. Přímo ve Hvožďanech bylo nalezeno mohylové pohřebiště jako pozůstatek středodunajské kultury z let 1 500–700 př. n. l.. Také v nedalekém Vacíkově byly nalezeny zbytky nádob z tohoto období.

Slované do kraje pod Třemšínem přicházejí koncem 5. století. V 10. stol. spravují zdejší území Slavníkovci, od konce 10. století Přemyslovci. Území mezi Příbramí, Blatnou a Vltavou, zvané Bozeňsko, bylo řízeno ze župního hradu Bozeň u Březnice. Sjednocením správních celků vzniklo do poloviny 13. století ještě větší správní území, Prácheňsko, nazvané podle jeho centra – hradu Prácheň. Prácheňský kraj existoval až do roku 1848.

První písemná zmínka o Hvožďanech je zapsána v Registru desátků papežských z diecéze pražské, v němž je uvedeno, že papežské desátky hvožďanské fary v roce 1352 byly 10 grošů. Je zcela reálné, že ves stála již několik století před tímto datem, což by mohla potvrzovat existence nedalekého kostela v Újezdci v roce 1045. O významu Hvožďan svědčí také velikost zdejšího kostela. Poblíž kostela stávala také vodní tvrz s velkým dvorem. Ta vydržela do začátku 16. století, kdy byla opuštěna a nahrazena novou, jejíž budova stojí dodnes.

Jako majitelé zboží se vystřídali mnozí pánové. Počínaje prvně zmiňovaným Oldřichem z Hvožďan, přes pány z Třemšína, Obytecké z Obytec, Koupské z Břízy či Vitanovské z Vlčkovic. V roce 1666 připojil Ferdinand Vratislav z Mitrovic tvrz s celou vsí trvale ke lnářskému panství a tím ztratily Hvožďany samostatnost. V roce 1924 byl poplužní dvůr rozparcelován a rozprodán drobným zemědělcům. V 50. letech 20. století v budově tvrze vznikly byty a tak dnes bývalou tvrz připomínají jen dva zlomky erbovní desky zazděné ve venkovní stěně budovy.

Fasády kostela jsou hladké, nečleněné, v presbytáři a v lodi jsou gotická hrotitá okna. Loď, sakristie a předsíň mají plochý strop. Hlavní oltář sv. Prokopa z druhé poloviny 18. století je rokokový, portálový, se sochou Javorské madony. Pozoruhodná je barokní kazatelna z konce 17. století a z téže doby pochází i kamenná křtitelnice. Nástropní malby jsou z roku 1932, obraz Proměnění Páně z roku 1771 pochází z kapličky na Třemšíně, byl restaurován v roce 1994 na náklady obce. V podlaze je 14 velmi sešlapaných náhrobních kamenů bývalých pánů na Hvožďanech a ve Starém Smolivci. Pod kazatelnou je náhrobní kámen s ještě čitelným nápisem: Zuzana Lipovská rozená Řesanská z Kadova zemřela roku 1637. Nápis je doplněn rodovým znakem. Varhany o dvou manuálech byly postaveny někdy kolem roku 1870.

Podle pověsti zde stával kdysi helvítský kostel a v Javorech kostel katolický. Když sochu Panny Marie přenesly do hvožďanského kostela, třikrát jim utekla nazpět. V Javorech je po ní dodnes otisk v kameni.

Ve zvonici visely před 1. světovou válkou 4 zvony. Zvon nazývaný Prokop vážil 882 kg a byl ulit v roce 1760, Poledník, o váze 196 kg, přelit kolem roku 1720, třetí zvon Robotník z roku 1596 o váze 551 kg byl přelit v roce 1636 a poslední nejmenší a nejstarší zvon s obrazem sv. Petra, který přežil obě světové války, váží 60 kg, byl ulit mistrem Bartolomějem v roce 1507. V roce1972 přibyly tři nové zvony. Matka Boží (550 kg) s nápisem: Svatá boží rodičko pod tvou ochranu se utíkáme – dar osadníků farnosti Hvožďanské, znovu přelit v roce 1990, sv. Prokop ( 204 kg) s nápisem: Sv. Prokope oroduj za nás – krutá válka vzala nás 1942, láska osadníků dala nás 1971, umíráček o váze 50 kg. s nápisem: Od roku 1972 mrtvé oplakávám – můj Ježíši Kriste milosrdenství. Předválečné i poválečné zvony odlila firma Manoušek ze Zbraslavi.

Podle pověsti nechal rytíř z třemšínského hradu zhotovit nový zvon s veselým hlasem své dcery. Jelikož jí náhle zemřel snoubenec, vhodila dívka snubní prsten do rozžhavené zvonoviny. Smutný otec pak už zvon na Třemšíně nechtěl a nechal ho umístit do zvonice do Hvožďan. Zvon poprvé zvonil, když měla pohřeb hned vzápětí zemřelá rytířova dcera. Prý jeho krásný hlas dlouhá léta vyprávěl o ztracené lásce a prstenu.

Hvožďansko bylo proslulé také výbornými muzikanty. Uvádí se, že ve třicátých letech 20. století zde bylo tolik muzikantů, že by se z nich dala sestavit 150členná dechovka. Vyrostlo zde i několik profesionálních muzikantů. Mezi ně patří Josef Balek, člen Plzeňského rozhlasového orchestru, Josef Malý, první klarinetista Karlovarského symfonického orchestru. Kontrabasista Ladislav Balek hrál v pražském orchestru krále jazzu B. Bryana, v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze, byl členem útvaru Pražské komorní opery, působil i jako pedagog a člen orchestru v Sarajevu či v orchestru Symfonika Braziliána Rio de Janeiro v Brazílii nebo sólista na kontrabas v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy.

Bohuslav Fišer byl členem Pěveckého sdružení českých učitelů a dirigentem polenského zpěváckého spolku Čestmír, který sám založil.

Mezi slavné hvožďanské rodáky patří i Jan Šentygar, přítel místosudího Království českého Jana Hodějovského a vychovatel jeho synovce Bohuslava, profesor artistické fakulty univerzity Karlovy a básník. V latinsky psaném cestopisném popisu svého putování za svým bratrem do Klatov, plného glos a postřehů z tehdejší krajiny, píše: „A již na voze taženém čtvero koňmi vjíždím do své rodné vísky – toť Hvožďany, drsný, venkovský kraj, kde jsme kdys dávno jako malí chlapci pískávali písničky na kratičkou píšťalku či rákos dlouhý.

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.