Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Rožmitál pod Třemšínem

Nejstarší část města pod Třemšínem tvoří nynější Starý Rožmitál s kostelem Povýšení sv. Kříže s doposud uchovávanými starými varhanami, na které hrával zdejší učitel Jakub Jan Ryba, autor České mše vánoční. Slavný skladatel na zdejším hřbitůvku také odpočívá. V letech 1526 až 1527 v kostele působil kronikář a kněz Václav Hájek z Libočan a v letech 1972 až 1978 zde kněžské místo zastával pozdější kardinál a pražský arcibiskup Miloslav Vlk. Hrad, založený v polovině 13. století Oldřichem z Březnice, nechal počátkem 16. století přestavět Zdeněk Lev z Rožmitálu. Postavil hlavní zámeckou budovu při již stojící hranolové věži a provedl i další úpravy. Nejznámější postavou z rodu Rožmitálských byla Johanka, druhá manželka krále Jiřího z Poděbrad.

Zámecký charakter dal hradu až ve 2. polovině 16. století Florián Gryspek z Griesbachu. Po roce 1620 získalo zámek pražské arcibiskupství.

Kostel sv. Jana Nepomuckého na náměstí byl novobarokně přestavěn na počátku 20. století Josefem Fantou. Přídomek „pod Třemšínem“ získal Rožmitál až v roce 1920.

Proslulé v širokém okolí bylo místní cvočkařství nebo řezbářství. V expozici zdejšího Podbrdského muzea jsou soustředěny některé originální práce této lidové umělecké tvořivosti. Řezbářské dílo Václava Kostrbatého představuje 300 erbů českých měst a 200 erbů panských rodů. Erby jsou vyřezány z habrového dřeva. Raritou je i unikátní model Chrámu sv. Víta ze stébel žitné slámy, vyrobený v poměru 1 : 60, práce rožmitálského rodáka Karla Valenty. Ojedinělá je také sbírka samorostů, šperků a ozdob ze dřeva a paroží Jana Berana. Zajímavé jsou také staré dobové fotografie z konce 19. století od prvního rožmitálského fotoamatéra Adolfa Růžičky. Další expozice je věnována ostatním zdejším významným osobnostem. V areálu je i unikátní expozice historických vozidel.

Podle jedné z pověstí bloudil zdejším krajem rytíř, který zde ztratil svou družinu a zabloudil. Před šípkovým keřem jeho kůň odmítl dál pokračovat a rytíř pod keřem našel kovový kříž. Nato se přece jen dostal z houštin a družinu našel. Kříž uschoval ve svém sídle v hradní kapli. Ještě tu noc se mu zjevila jeho mrtvá matka a sdělila mu, že má na místě nálezu postavit kostel. Přání své matky splnil a dal tím základ Starému Rožmitálu.

Osídlení Rožmitálska je archeologicky prokázáno již z pohanské doby. Osídlení patrně postupovalo podél říčky Vlčavy, tehdy zvané Bozžes. Na vršku Chocholíku u Pňovic zanechali Slované šest mohyl, kde uložili své zemřelé. Některé z nich spálili na hranici, jiné však pochovali přímo. Mrtvým položili do hrobu stříbrné spony, náhrdelník z jantaru, koňskou uzdu a podobně. Tyto mohyly zkoumal před 2. světovou válkou archeolog Rudolf Turek. Vykopávky jsou uloženy v Národním muzeu v Praze.

Nejstarší částí města je Starý Rožmitál, ve své době zvaný Staré město. Dokladem je zde nalezená keramika z mladší doby hradištní z 10. a 11. století. Později bylo sídlo majitelů panství vybudováno níže, na pahorku mezi bažinami. Blatný hrad se silnými zdmi, baštami a branami byl chráněn ze severozápadní strany velkým rybníkem a dostal jméno Rosenthal. Jestli to bylo podle zde rostoucích planých šípkových růží nebo to byl pouze tehdy módní německý název, se můžeme jen dohadovat. Stejně tak jako páni z Třemšína odvozovali i páni vládnoucí v krajině pod Třemšínem svůj původ od proslulého rodu Buziců.

Pověst vypráví, že proslulý silák Jetříšek z Buzic se jednou střetl v lese s velikým kancem, statečně jej přemohl a pouhýma rukama odnesl na zádech na knížecí dvůr, kde poté zvířeti uťal hlavu. Od té doby je v erbu rodu Buziců ve zlatém štítě uťatá černá kančí hlava s červeným vyplazeným jazykem a stříbrnými kančími zuby. Tento erb tvoří dodnes základ rožmitálského městského znaku.

Jako první začal užívat přídomku z Rožmitálu Oldřich, syn Budislava, rady krále Václava I. Po Oldřichovi se stal pánem Rožmitálu jeho syn Protiva z Rožmitálu, po něm jeho syn Zdeněk z Rožmitálu a po něm Sezema z Rožmitálu.

Pro další vývoj vlastnictví rožmitálského panství je důležitý rok 1347. Tehdy věnoval Sezema polovinu hradu pražskému arcibiskupství. Tuto polovinu hradu drželi pražští arcibiskupové až do roku 1436, kdy král Zikmund zastavil arcibiskupskou polovinu bratřím Janovi a Václavovi Zmrzlíkům ze Svojšína, zatímco na druhé polovině vládli nepřetržitě dál páni z Rožmitála, kteří si častým užíváním křestního jména Lev, změnili toto jméno v příjmení. Panství bylo spojeno v jedno až od roku 1545. Někteří příslušníci rodu Lvů z Rožmitálu se významně zapsali do českých dějin.

Jaroslav Lev z Rožmitálu (1425–1486) držel kromě Rožmitálu i Blatnou. V letech 1465–1467 vykonal ve službách svého švagra, českého krále Jiřího z Poděbrad, diplomatickou cestu po zemích starého kontinentu. Proslavil se zejména v rytířských soubojích a zároveň šířil dobré jméno českého království. Jeho cestu popsali rytíři Václav Šašek z Bířkova a německý rytíř Gabriel Tetzel. Podle Šaškova díla Deník o jízdě a putování Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa sepsal Alois Jirásek cestopis pod názvem Z Čech až na konec světa. Po návratu z cesty se stal Jaroslav nejvyšším hofmistrem království českého a hejtmanem Prácheňského kraje.

Jeho sestra Johana z Rožmitálu (1430–1475) byla v létech 1458–1471 českou královnou poté, co se stala druhou manželkou krále Jiřího z Poděbrad. Byla příkladem náboženské snášenlivosti a i po smrti svého manžela se snažila o kompromis mezi katolicismem a utrakvismem. Její zásluhou byl také zvolen českým králem Vladislav Jagellonský. Stará alej

v Rožmitálu táhnoucí se od zámku po břehu Podzámeckého rybníka až do Starého Rožmitálu nese její jméno.

Zdeněk Lev z Rožmitálu (okolo roku 1470–1535) byl nejvyšší sudí a od roku 1507 nejvyšší pražský purkrabí, vynikající státník, ale též ctižádostivý a panovačný muž. Svá panství zatížil dluhy, neboť byl zvyklý žít životem velmi náročným, získaná panství pak musel prodávat a zbyly po něm ještě dluhy. Jeho synové Adam a Zdeněk proto nemohli udržet ani rožmitálské panství. Dluhy od četných věřitelů skoupil roku 1550 Florián Gryspek z Gryspachu a stal se pánem na Rožmitálu.

Rod Gryspeků z Gryspachu pocházel z Bavorska a v 16. století se rozdělil na větve bavorskou, tyrolskou a českou. Zakladatelem české větve byl právě Florián Gryspek z Gryspachu (1504–1588), královský rada. Městu Rožmitál vymohl roku 1567 nové právo trhů, byl také mecenášem vědy a umění. Koupí statků po konfiskacích po potlačeném protihabsburském povstání (1546–1547) značně rozmnožil svůj majetek.

V době jejich držení Rožmitálu došlo k významným úpravám zámku. Vlevo od věže byl přistavěn renesanční tzv. gryspekovský palác. Po bělohorské bitvě byl Gryspekům odňat všechen majetek. Uvádí se, že někteří příslušníci rodu (jen samotný Florián měl 24 dětí) pod tíhou situace hromadně spáchali sebevraždu. Nejspíše však jde jen o pověst. Pozůstatky příslušníků rodu, uložené v kralovické hrobce, nevykazují stejnou dobu úmrtí.

Arcibiskup Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu žádal krále Ferdinanda II. o navrácení rožmitálského panství pražskému arcibiskupství, kterému již v minulosti náleželo. Král arcibiskupovi vyhověl 8. července 1623 a od té doby Rožmitál nepřetržitě patřil arcibiskupství až do roku 1948.

Arcibiskupem, jenž byl v Rožmitále velmi oblíben, byl Vilém Florentin kníže Salm–Salm (1745–1810), jenž si zdejší krajinu zamiloval. Rád a často se stýkal se zdejším lidem. Často i mluvíval o tom, že by chtěl být v Rožmitále pohřben.

Když však zemřel, bylo rozhodnuto, že bude pochován v Praze. Tato skutečnost zarmoutila prosté rožmitálské občany tak, že chtěli zabránit odvozu arcibiskupova těla do Prahy. Muselo být proto posláno do Březnice pro vojsko. A až po jeho příchodu se místní občané, kteří chtěli „svého“ kardinála pochovat v Rožmitále, vzdali. Viníci byli potrestáni tělesnými tresty.

Hrad byl majetkem Pražského arcibiskupství až do roku 1948. Poté zde byly zřízeny byty a kanceláře zaměstnanců Státních lesů. Od 70. let 20. století objekt chátral. Po roce 1989 se opět stal majetkem Pražského arcibiskupství.

Zajímavostí nedaleké obce Nepomuk je, že její původní osadníci z první poloviny 18. století byli Němci z česko-německého pomezí. Postavili si zde rozlehlé dřevěné sruby s málo skloněnými střechami zatíženými kameny, jak byli zvyklí ze Šumavy. Obci Nepomuk se mezi místními dodnes říkává „V Němcích“. Osadníci sem přišli na popud tehdejšího pražského arcibiskupa a majitele rožmitálského panství Františka Ferdinanda hraběte z Khüenburgu. Celkem přišlo přes 20 rodin, kterým hrabě přidělil pozemky k hospodaření a materiál ke stavbě domu. Osadníci dostali do vínku také řadu výhod, například byli zbaveni povinné roboty, daní či císařských dávek a jejich synové nemuseli nastoupit vojenskou službu. Nová vesnice se ale nesměla více rozšiřovat a tak na sklonku 18. století založilo devět rodin novou obec. Původní název Nový Nepomuk se neujal, a tak o novém názvu rozhodla poloha místa za starorožmitálskými lány. Nově založená ves byla pojmenována Zalány.

Noví osadníci se proslavili především lidovým řezbářstvím. Prosluly zejména vánoční betlémy a figurky, zvané daráčci, které byly až 30 centimetrů vysoké. Proslulé bylo také lidové zpodobení Svatohorské Madony. Tyto Madony byly oblíbeny v 18. a 19. století, kdy si je na památku kupovali zbožní poutníci, kteří v pěších procesích hojně navštěvovali Svatou Horu u Příbrami. Dodnes se některé tyto sošky dochovaly nejenom u nás, ale i v Bavorsku, odkud přicházela na Svatou Horu velmi početná procesí poutníků.

Mezi dalšími výrobky ze dřeva, kterými lidé tohoto drsného kraje prosluli, byly třeba špejle (vyráběné tzv. taháním dřevěného drátu), dřeváky, mejšláky (zde zvané bácy), soustružené misky, hračky pro děti.

Další činností, kterou sem zanesli noví osadníci, bylo cvočkařství. V nedaleké obci Věšín, vzniklo v roce 1892 první cvočkařské výrobní družstvo, které bylo první svého druhu v celých tehdejších českých zemích, a bylo v něm sdruženo 39 cvočkařů. Toto drobné kovářské řemeslo zahrnovalo výrobu ševcovských cvoků do podrážek bot nebo cvočků pro brašnáře či krejčí, ruční výrobu hřebů a hřebíků nejrůznějších tvarů a velikostí. Ve Starém Rožmitále najdeme dnes jakési minimuzeum cvočkařství.

Od roku 1788 působil v Rožmitále jako kantor a regenschori Jakub Jan Ryba. Při své práci prosazoval nové metody. Byl proto příkladem pokrokového, osvíceného a vzdělaného učitele. Ve svém okolí však nenacházel pochopení a útěchou se mu stala skladatelská činnost. Za svůj život složil více než 1 000 skladeb. Česká mše vánoční, kterou napsal v roce 1796, je známá po celém světě. Uštván nepochopením, spáchal v lese na Štěrbině nad obcí Voltuš sebevraždu. Dnes v těchto místech najdeme pamětní mohylu. Jako sebevrah byl pohřben na bývalém morovém hřbitově. Po 40 letech byly jeho ostatky přeneseny na hřbitov ke kostelu Povýšení sv. Kříže.

Gotické portály farního kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, objevené při opravách kostela v 70. letech 20. století, pocházejí z let 1230–1240. Původní kostel byl postaven ve tvaru kříže, měl samostatnou zvonici, boční gotický vchod, obehnán byl hradbami s dvěma branami. Uzavřený areál dotvářel rozrůstající se hřbitov, později vznikla fara a kostnice, dnešní kaplanka.

V letech 1729–1731 za působení faráře Václava Vavřince Hoffmistra Přeštického byl kostel přestavěn do barokní podoby, zrušen boční vchod, rozšířen kůr, věž byla přistavěna k chrámové lodi. Tak se z původní gotické podoby do dnešní doby dochovaly pouze zbytky žebrové klenby v kapli sv. Václava. Nová věž byla zakončena cibulovitou šindelovou bání.

Původní farní hřbitov byl v těsném sousedství kostela do roku 1854. Tehdy byl pro nedostatek místa zrušen a byl založen hřbitov nový, dále od kostela.

V kostele nás zaujmou dvě křtitelnice, pískovcová ze 14. století a cínová z roku 1596 či litinový náhrobníku. z roku 1759. Varhany, někdy též nazývané Rybovy, byly pořízeny za faráře Antonína Platnýře v roce 1750. Byly postaveny Martinem Palečkem z Netolic. V letech 1788–1815 na ně hrával právě Jakub Jan Ryba. Tyto dvoumanuálové varhany mají více než 700 píšťal v krásné barokní skříni. Jejich tóny zvou návštěvníky po celý rok k poslechu úryvků České mše vánoční, například v podání ředitele zdejší ZUŠ Hubert Hoyera.

Po roce 1989 byla provedena nákladná rekonstrukce varhan, oprava bočního oltáře sv. Václava s Božím hrobem, oprava hlavního oltáře Povýšení sv. Kříže se všemi plastikami, opravy oltářů sv. Františka, sv. Anny i Panny Marie. Proběhla výměna oken, oprava střech a vnějších omítek kostela, fary a kaplanky.

Na památkově chráněné starorožmitálské faře působila také řada významných kněží, mezi které patří především Václav Hájek z Libočan, autor Kroniky české, či P. PhDr. Miloslav Vlk, pozdější 35. arcibiskup pražský.

Na starorožmitálském hřbitově jsou kromě J. J. Ryby pohřbeni Ferdinand Brož (1802–1881), učitel, autor nejstaršího Rybova životopisu a iniciátor stavby budovy obecné rožmitálské školy na náměstí, Karel Daniel Gangloff (1809–1879), lesmistr v arcibiskupských službách a vynálezce přístrojů pro lesní geodézii a strojů pro zpracování dřeva, Rudolf Richard Hofmeister (1868–1934), rožmitálský rodák, spisovatel, autor rozsáhlého díla o pravěku a autor regionální literatury, jeho bratr ing. František Hofmeister (1875–1950), zakladatel skautingu na Rožmitálsku, Karel Josef Beneš (1896–1969), spisovatel, jeho manželka Ervína Brokešová (1900–1987), slavná houslová virtuózka, MUDr. Adolf Růžička (1851–1941), první rožmitálský fotoamatér, jehož fotografie jsou umístěny v Podbrdském muzeu.

Náměstí je dnes městskou památkovou zónou a dominuje mu kostel sv. Jana Nepomuckého. Původně barokní kaple sv. Jana Nepomuckého byla přestavěna neobarokně v letech 1904–1905 slavným architektem Josefem Fantou. V ochozu na kůru se dochovala litinová deska s Rybovým heslem: „Abys byl lepším, pozoruj denně své činy a zkoumej je.

Možnosti ubytování

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.