Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Březnice

Vznik osady a tvrze je spojován, stejně jako v sousedním Rožmitále, s rodem Buziců. Ti svůj původ odvozovali od bájného Bivoje, někdy pověst o uloveném kanci připisovali Jetříškovi z Buzic. Historicky prvním doloženým členem tohoto rodu je Budislav, člen královské rady Václava I. z poloviny 13. století. Původní gotické sídlo je dodnes uchováno ve zdivu dnešního renesančního zámku. Tuto renesanční podobu nechal hradu dát v polovině 16. století Jiří z Lokšan, jeho tehdejší majitel. Jeho syn Ferdinand zde roku 1570 (jedna z verzí) založil židovské ghetto, jež se unikátně dochovalo do dnešních dnů. Dalšího rozkvětu dosáhlo město za Přibíka Jeníška z Újezda. Ten poté co získal březnické panství konfiskací po Bílé hoře, přivedl do města jezuity. Ti založili jezuitskou kolej a nechali postavit kostel sv. Ignáce a Františka Xaverského. Dalšími majiteli panství byli Kolowratové, z nichž byl asi nejznámější Hanuš z Kolowrat, český vlastenec a mecenáš českých spisovatelů, mj. i Boženy Němcové. Návštěvník dnešní Březnice si kromě dvou prohlídkových okruhů v zámku může prohlédnout i zámeckou kapli, obrazy v Galerii Ludvíka Kuby či bylinkovou zahradu. Cestou ze zámku může obdivovat sochy na mostě přes Vlčavu. Na místním hřbitově stojí kaple postavená podle plánů architekta Carla Luraga, stejně jako kostel sv. Ignáce a sv. Františka. Jsou zde i hroby mnoha zdejších význačných osobností. V bývalém židovském ghettu v Lokšanech poutník ocení starou synagogu i atmosféru vyzařující z přilehlých židovských domů.

Jednou z dominant města je zámek s anglickým parkem a renesanční zahradou, ohraničenou baštami. O prvním majiteli zámeckého předchůdce, tedy hradu, se píše až v roce 1406, kdy je jím Ondřej Huler z Orlíka. V roce 1415 hrad kupuje nejvyšší mincmistr Petr starší Zmrzlík ze Svojšína. Tento vzdělaný šlechtic podporoval např. vznik tzv. Bible litoměřicko-třeboňské. Přátelil se s Janem Husem a později se stal husitským hejtmanem. Píše se o něm, že mírnil Žižkův radikalismus. Při obléhání Kutné Hory v roce 1421 zamřel na mor. Po jeho smrti byla Březnice obležena vojsky katolických pánů a dobyta a poničená tvrz zůstala tak na čas neobydlená. Vnuci zmíněného šlechtice dali hrad koncem 15. století přestavět a hlavně zdokonalit opevnění. V roce 1506 Březnici získal Zdeněk Malovec z Chýnova a na Vimperce. Petr Malovec si pozval významného královského stavitele Benedikta Rejta z Pístova a s jeho pomocí tvrz rozšířil o vnější opevnění s vodním příkopem a hradební zeď opatřenou baštami. V roce 1547 se však Petr Malovec připojil k povstání proti králi Ferdinandovi I. a jeho majetek byl konfiskován.

O rok později získává hrad s městem místokancléř, dvorský rada a říšský hejtman Jiřík z Lokšan. Za Jiříka z Lokšan dochází k velké proměně hradu i města. Do Březnice povolal italské stavitele a středověký hrad nechal přestavět v krásný renesanční zámek.

Dodnes nás udivuje krása sgrafitových psaníčkových omítek, které jsou jedny z nejstarších v Čechách. V zámku se dochovala se i lokšanská knihovna s nástěnnými malbami a dobovými knihovními skříněmi.

Přestavba sídla byla dokončena v roce 1567, což dokládá alianční znak Jiříka z Lokšan a jeho manželky Kateřiny Adlerové, zasazený u vstupního schodiště na zámeckém nádvoří.

Kateřina z Lokšan, už jako vdova, umožnila své neteři Filipíně Welserové milostná setkání s arcivévodou Ferdinandem (synem císaře Ferdinanda I.). Filipína prý nebyla jen krásná, ale byla i moudrá a vzdělaná. Byla také vyhlášenou kuchařkou. V roce 1557 pak byla na zdejším zámku s Ferdinandem tajně oddána. Tajně proto, že nebyla svému muži rovna rodem (pocházela z kupecké rodiny). Po svatbě se novomanželům narodil syn Andreas, který musel být položen před dveře zámku, aby se ho mohla jeho matka ujmout jako nalezence. Stejně se tak stalo nejspíš i po narození ostatních dětí. Ferdinand několikrát odmítl se s Filipínou rozejít, což ho stálo i polský trůn. Papež toto manželství uznal až čtyři roky před Filipíninou smrtí, v roce 1576. Zmiňovaný syn Andreas se stal později biskupem a kardinálem. Poslední lokšanský majitel Březnice Adam z Lokšan byl komorníkem „zimního“ krále Bedřicha Falckého. Po porážce českých stavů uprchl i s králem do ciziny. V roce 1621 byl pak odsouzen ke ztrátě hrdla, cti i statků a dán do klatby. Jeho jméno bylo přibito na šibenici. Zemřel tragicky poblíž řeky Mosely.

Novým majitelem konfiskovaného panství se roku 1623 stal královský prokurátor Přibík Jeníšek z Újezda.

Ten v rámci rekatolizace přivedl do města jezuity, kteří zde založili jezuitskou kolej a nechali v letech 1642–1650 vystavět kostel sv. Ignáce a Františka Xaverského. Tyto stavby, včetně zámecké kaple Neposkvrněného početí Panny Marie a hřbitovní kaple sv. Rocha, projektoval tehdejší význačný stavitel Carlo Lurago. Stavby dozoroval jeho bratr Martin.

Poslední člen rodu, Jan Josef z Újezda, odkázal panství v roce 1728 Vilému Albrechtu Krakovskému z Kolowrat.

Mezi nejznámější členy rodu patřili Josef Maria Krakovský z Kolowrat a jeho syn Jan Nepomuk Karel Kolovrat, zvaný Hanuš. Oba byli velkými vlastenci i známými mecenáši.

Jana Nepomuka Karla Kolowrata ztvárnila Božena Němcová v Podhorské vesnici jako Hanuše, hrabě Březenského. Příběh, kdy Hanuše zachrání před loupežníky jakýsi slovenský drotár, má tak trochu reálný podklad, protože skutečný Hanuš zachránil drotára Jana Gallika před umrznutím. Po jeho smrti mu pak Hanuš nechal zřídit na zdejším hřbitově pěkný náhrobek, který je zde k vidění doposud. Vydání Podhorské vesnice podpořil hrabě Kolovrat částkou 250 zlatých, za které si pak odjíždí Božena Němcová na Slovensko odpočinout a načerpat nových sil, ale i najít nová témata ke své další tvorbě.

Božena Němcová měla milostný vztah i k dalšímu březnickému rodákovi, tehdy ještě medikovi, Hanušovi Jurenkovi. Ten zde po vystudování působil jako lékař až do své smrti.

Poslední majitelé zámku, Palffyové z Erdödu, provedli v areálu ještě drobné stavební změny, ale v roce 1945 jim byl majetek stejně konfiskován.

Ve dvanácti zámeckých místnostech je přiblížen nejen stavebně historický vývoj objektu, ale jsou zde i představeny rody nejslavnějších místních pánů, jídelna, biedermeierovský pokoj, rokokový pokoj, renesanční pokoj či empírový pokoj. Součástí prohlídky II. okruhu je hodovní síň, zbrojnice nebo knihovna z doby Lokšanů. Knihovna z roku 1558 je nejstarší zámeckou knihovnou v českých zemích, která se dochovala v původní podobě.

Zámecká kaple Neposkvrněného početí Panny Marie je stavebně nejmladší část zámku. Byla postavena v období raně barokních úprav za majitelů Jeníšků z Újezda v letech 1625–1632 podle plánů italského stavitele Carla Luraga. Rokokové zařízení kaple bylo zhotoveno kolem roku 1760 sochaři, řezbáři a umělci z dílny Ignáce Hammera z nedaleké Dobré Vody. Obrazy sv. Petra, sv. Pavla, Světice a sv. Josefa pocházejí z okruhu význačného českého malíře Petra Brandla. Na kůru zámecké kaple jsou umístěny nádherné a velmi cenné rokokové varhany. Zhotovil je Vojtěch Schreier z Kuksu v roce 1796.

V prostoru bývalého parkánu byla náznakově upravena bylinková zahrada, připomínající zahradu renesanční. Obsahuje léčivé rostliny a byliny pěstované a používané v lékařství již v 16. století. Připomíná nám tak už zmiňovanou Filipínu Welserovou, která prý byla i vynikající bylinkářka.

Východně od zámku stojí zámecký pivovar. Byl založen roku 1506, ovšem dnešní hlavní budova, s nápadnými zdobenými fasádami, je z roku 1725. Budova je kulturní památkou. V průčelí zámeckého pivovaru stojí sochy sv. Josefa a sv. Jana Křtitele. Pivovar dodnes vaří pivo tradiční technologií s vysokým podílem ruční práce. Používá vlastní slad, žatecký chmel a pramenitou vodu z hlubokých studní. Pivo se značkou Herold získává mnohá vysoká ocenění znalců v degustačních soutěžích po celém světě. Malý nezávislý pivovar má českého majitele.

Kousek od zámku byl roku 1899 postaven kamenný trojpólový most přes říčku Vlčavu (pramení jako Kotelský potok, pak se jmenuje Skalice, přes Březnici Vlčava, poté až k soutoku s Otavou opět Skalice. Původně se říčka jmenovala Božes a dala jménu celému kraji, Bozeňsko. Roku 1901 byly na oba konce mostu přeneseny starší sochy (Ukřižování, Bolestná Panna Marie a sv. Dismas jsou barokní od sochaře Jana Václava Hammera z let 1748–1750, sv. Jan Nepomucký pak z roku 1812). Celková délka mostu je necelých 35 m, šířka 8,5 m, rozpětí oblouků je zhruba po 10 m. Poblíž mostu stojí ještě výklenková kaple P. Marie Růžencové. Datování původního kamenného mostu je nejisté, buď byl barokní, nebo vznikl až roku 1812.

Na náměstí stojící dvouvěžový kostel sv. Ignáce a sv. Františka je jednolodní stavba s bočními kaplemi s emporami v patře. Má odsazený, trojboce zakončený presbytář. Interiér je vyzdoben cennými řezbami ze 17. a 18. století.

Pod kruchtou nad hlavním vchodem byl vymalován obraz šlechtice a šlechtičny stojících proti sobě. Ruce muže spočívají na stole. V levé ruce drží zakládací listinu, v pravé klíč. Jedná se o zakladatele kostela Přibíka Jeníška z Újezda. Vedle stojí jeho manželka Ludmila. V rukou ležících na stole drží růži. K obrazu se vztahuje pověst, jež vypráví, že když Lokšané uprchli ze země, nechali na Březnici poklad, který si schovali pod růžový keř v zámecké oboře. Když Přibík Jeníšek z Újezda nechal postavit nový klášter a kostel, začalo se mezi lidem vyprávět, že našel právě zmiňovaný poklad. Když se pak po čase objevil v kostele tento obraz, nikdo už nepochyboval o pravdivosti této pověsti.

Úzkým průchodem z hlavního náměstí vstoupíme do bývalého židovského ghetta Lokšany. To má svá dvě vlastní náměstíčka, obklopená původně čtyřiadvaceti domy. Synagoga, čtvercového půdorysu, postavená v letech 1726–1728, roku 1821 vyhořela a byla přestavěna ve stejném stavebním slohu. Dům čp. I je bývalý palác Lokšanů z roku 1570. Od té doby prošel dům mnoha přestavbami. V době, kdy dům vlastnil Joachim Popper, navrhl jeho přestavbu význačný barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Joachim Popper (1721–1795) zbohatl na obchodu s tabákem a byl druhým židem v bývalé monarchii, povýšeným do šlechtického stavu. Další výstavní dům, čp. III. se nazývá Rabínský, to proto, že zde kdysi bylo sídlo krajských rabínů Prácheňska. V renesanční budově bývala také mikve či rabínova sukka (altán pro slavnosti Sukkot). Zajímavý je i tzv. Rubínský dům, nazývaný podle prvního židovského majitele Rubína. Toho nám připomíná i rudý znak rubínu nad oknem v prvním patře.

Židovský hřbitov je asi 1,5 km za městem a byl zde už v roce 1533. Je zde asi 100 náhrobků, nejstarší z konce 17. století.

Možnosti ubytování

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.