Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Příbram

Osada je sice již zmiňována ve starých českých pověstech (o věštbě kněžny Libuše, o škůdci hor Horymírovi), ale první skutečná zpráva je z roku 1216, kdy je zmiňována jako majetek pražského biskupství. Po rozšíření těžby stříbra v okolí nabývá Příbram na významu a roku 1406 obdržela městská práva. V roce 1431 se město stává majetkem českých králů, od roku 1579 je Příbram Královské horní město. A hornictví se tu dařilo opravdu královsky. Nebývalý rozvoj dolování pokračuje v 17. a 18 století vybudováním dalších hlubinných štol. Ve druhé polovině 19. století je zde poprvé na světě překonána hloubka jednoho kilometru. K tehdejšímu způsobu dolování bohužel patřily i velké tragédie. Taková tragédie postihla zdejší Mariánský důl, kdy zde po požáru zemřely přes tři stovky horníků. Od 20. let 20. století těžba upadala. Nový rozmach těžby zažívá Příbram po roce 1945, kdy se zde začíná s těžbou uranové rudy. Definitivně je těžba ukončena v 90. letech 20. století.

Mezi příbramské památky patří na náměstí Tomáše Garrigua Masaryka stojící kostel sv. Jakuba založený v roce 1298, s barokní lodí a novogotickou věží z 19. století.

Na stejném náměstí stojí také budova bývalého soudu se sgrafity s hornickými motivy, vytvořených podle kreseb Mikoláše Alše.

Velmi starou historii má dnešní kulturní středisko s Galerií Františeka Drtikola. Sídlí v původní tvrzi ze 14. století, později arcibiskupské rezidenci a ještě později přestavěné v zámeček Ernestinum. Dalšími památkami jsou neorenesanční kostel sv. Vojtěcha z roku 1889, hornický kostelík sv. Prokopa z 18. století či kostel sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra z roku 1936. Současná Příbram nabízí poutníkům i prohlídku muzeí a galerií. Hornické muzeum založené v roce 1886 je největším hornickým muzeem v České republice. Ke zhlédnutí nabízí 60 stálých expozic situovaných v historických a dnes památkově chráněných objektech dolů a v jedné hornické chalupě.

Městečko nebylo dlouho opevněno a často trpělo válečnými událostmi. Městské hradby byly postaveny až za krále Jana Lucemburského. Majitel panství, první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, sídlil na zdejší tvrzi a do její kaple instaloval sošku Matky Boží, která se později stala smyslem cesty poutníků na Svatou Horu. Po husitských válkách přešlo vlastnictví panství do světských rukou. Jen do roku 1510 se zde vystřídalo 7 majitelů. Později patřilo například Pešíkům z Komárova či Kateřině z Lokšan. Po konfiskacích po Bílé Hoře získává zámeček opět arcibiskupství a patří mu až do roku 1842, kdy ho definitivně získává město.

V současné Příbrami nás zaujme městská zóna s obchody a restauracemi v Pražské ulice zakončená Václavským náměstím s kašnou a sochou sv. Václava od sochaře Stanislava Hanzíka. Jiříkovy sady v centru staré Příbrami jsou obklopeny historickými budovami. Najdeme zde sochu věnovanou dílu Aloise Jiráska či bustu generála Richarda Tesaříka.

V dnes místní části (dříve samostatné městečko) Březové Hory jsou objekty Hornického muzea Příbram, mj. i pět historických dolů a nebo už zmiňované kostely sv. Vojtěcha, hornický kostelík sv. Prokopa, založený v 18. století na místě staré dřevěné zvonice či kostel sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra. V několika prohlídkových areálech hornického skanzenu na Březových Horách si můžeme zdejší hornickou činnost přiblížit v expozicích s fotografiemi a dobovými exponáty, ale i se projet hornickým vláčkem, sklouznout úpadnicí dlouhou 51 m do podzemí, fárat do podzemí výtahem nebo sbírat minerály v části deponovaného historického odvalu.

Mezi významné rodáky a osoby zde nějakou dobu žijící se zapsali zejména arcibiskup pražský a vlastník příbramského panství Arnošt z Pardubic, po nějakou dobu zde žijící spisovatel a básník Bohuslav Balbín, kněz a vůdčí osobnost katolické disentu v období komunismu Jan Baptista Bárta, fotograf František Drtikol, spisovatel Jan Drda nebo animátorka Hermína Týrlová.

V zámečku Ernestinum je umístěno Muzeum Třetího odboje. Ve svých expozicích, věnujícím se politickým vězňům pracujícím ve zdejších uranových dolech či ženám ve třetím odboji, dokladuje represe totalitního režimu v letech 1948–1989.

Nejstarší památkou ve městě je kostel sv. Jakuba, pocházející z první poloviny 13. století. Tedy v době, kdy věřícím přestává stačit kostelík Marie Magdaleny v Bohumíně, postavený již ve století předcházejícím. Kostel sv. Jakuba nechala postavit tehdejší majitelka Příbrami Vojslava, sestra blahoslaveného Hroznaty. Bylo to určitě do roku 1213, protože toho roku prodala Příbram pražskému biskupství a odešla do kláštera v Chotěšově. Budova kostela je poprvé písemně zmiňována později, roku 1298.

Sv. Jakub se stal patronem zdejšího kostela i proto, že byl v časném období českého hornictví patronem a ochráncem horníků. Dominantou dnešního kostela je věž vysoká 34 metrů, na kterou vede 133 schodů. Půdorys věže je přibližně 9  8 metrů a její zdi jsou široké až dva a čtvrt metru. To proto, že ve středověku plnila i obranou funkci. Z té doby se ve vnitřní straně věže dochovaly střílny. Ve věži je hodinový stroj. V roce 1869 byl kostel přestavěn a tehdy věži přibyly i čtyři malé postranní věžičky. Spolu s větší tak symbolizují ruku vztaženou k nebi. Vzorem pro tuto přestavbu byla věž pražského kostela Panny Marie před Týnem. Ve věži jsou dva zvony. Menší umíráček jako jediný nebyl za válek zrekvírován. Druhý zvon pochází z roku 1952. Kuriozitou je zaměnění velikosti ručiček věžních hodin. K tomu došlo v roce 1842, kdy hodiny opravoval pražský hodinář Balke. Tím hodiny připomínají další pražskou památku – Loretu, kde je tomu obdobně. Vedle kostela stojí sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jakuba.

Část vybavení kostela pochází z kostela v Mariánské Týnice, zrušeného v roce 1785. Hlavní oltář je od sochaře Lauermanna z roku 1749. Je zajímavý také tím, že je vyroben z červeného sliveneckého mramoru, kde na vybroušených plochách jsou vidět zkamenělí hlavonožci, pocházející z doby někdy před 400 miliony let. Původní oltářní obraz byl nahrazen obrazem sv. Jakuba. Ten současný je z roku 1936 a pochází od akademického malíře Františka B. Doubka. V době před husitskými válkami měl kostel sv. Jakuba 7 oltářů. Uprostřed kostela byl oltář, kde byla uctívána soška Panny Marie Svatohorské, přenesená sem ze zámečku po smrti Arnošta z Pardubic.

Nejcennějším předmětem kostela je cínová křtitelnice z r. 1511, zhotovena příbramským kovářem a zvonařem Janem. V kryptě kostela z roku 1401 a rozšířené na počátku 18. století má být údajně 49 dubových rakví, nejstarší z roku1768. Hřbitovní kaple Svatého Kříže pochází z let 1878–1879.

Na Březových Horách stávala již v 16. století dřevěná Prokopská zvonice. Jediné, co po ní zůstalo, je zvon z roku 1580, nyní uložený v expozici Hornického muzea. Z podnětu hormistra Jiřího T. Pusce byla na jejím místě v letech 1732–1733 vystavěna zděná kaple.

V roce 1879 byla větší část staré kaple zbourána a v pseudorománském slohu byl postaven kostel nový, jednolodní a s hranolovitou věží. Má obdélníkový presbytář. Hlavní oltář je portálový, sloupový s obrazem sv. Prokopa a barokními sochami sv. Vojtěcha a sv. Prokopa.

Kostel sv. Vojtěcha byl vybudován v letech 1887–1889 v novorenesančním slohu podle plánů architekta Bedřicha Münzbergera. Kostel má obdélníkový presbytář s apsidou a vysokou hranolovitou věž. Autorem okenních maleb, představující P. Marii Bolestnou, je Jan Zachariáš Quast. Polychromovaný reliéf sochaře Jindřicha V. Čapka, v průčelí kostela, znázorňuje Ježíška držícího v rukou březovou větvičku, symbol Březových Hor. Chrám je zasvěcen, jednomu z dalších patronů horníků, sv. Vojtěchovi.

Sbor Církve československé husitské na Březových Horách pochází z roku 1936. 30 metrů vysoká věž, zakončená dvouramenným křížem a vyhlídkovým ochozem, je dílem architekta Stanislava Vachaty. Vstup do chrámu vede přes mramorové kolumbárium s barevnými okny podle návrhu sochaře Václava Šáry. V kněžišti za oltářem svítí na kamenech z březohorského dolu Vojtěch a z města Stříbra dvouramenný kříž.

Dnešní zámeček Ernestinum má svůj původ v dřevěné tvrzi, jež byla postavena nejpozději ve 13. století a přestavěna v kamenný hrádek ve století následujícím. Přestavba proběhla na popud prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Ten zde po té často pobýval a na jeho počest byl hrádek nazýván Ernestinum. Z původního hrádku se dodnes dochovala východní část s gotickým arkýřem s žebrovou klenbou jako pozůstatek presbytáře tehdejší kaple. Na hrádku kromě arcibiskupa sídlili purkrabí a správce arcibiskupského panství. Potvrzují to mimo jiné i listiny vydané v roce 1358 a 1360. Podle pověsti zde Arnošt z Pardubic údajně sám vyřezal dřevěnou sošku Panny Marie a umístil ji ve zdejší kapli. Odtud byla až později přenesena na Svatou Horu.

Druhý pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, známý šiřitel mariánského kultu, nechal Ernestinum na konci 14. století obehnat zdí a příkopem, pravděpodobně opatřeným padacím mostem. Později byl zámeček sice nadále centrem správy panství, ale zástavní majitelé v něm pobývali příležitostně. Proti poslední zástavní paní, Kateřině z Lokšan, poddaní povstali a hrádek vyplenili. O obnovu hradu se zasloužil v 17. století další pražský arcibiskup Matouš Sobek z Bílenberka, když ho získal znovu do vlastnictví arcibiskupství. Hrad byl tehdy opraven a rozšířen a získal i nové jméno – Marienburg. Tehdy byl zejména využíván pro příležitostné ubytování slavných hostů při poutích na Svatou Horu.

V roce 1849 sem bylo umístěno nově vzniklé montánní učiliště, později povýšené na báňskou akademii. Ta v roce 1894 získala statut vysoké školy. V současnosti je zámeček sídlem galerie a Muzea III. odboje. V budově je umístěna také obřadní síň, infocentrum a expozice věnovaná fotografovi Františku Drtikolovi.

Židovský hřbitov je poměrně mladý, byl založen až v roce 1879. Na ploše přes 3 000 m2 je dochováno 150 náhrobků moderního typu.

Možnosti ubytování

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.