Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Svatá Hora

Svatá Hora je významný barokní areál a poutní místo vypínající se na 586 m vysokém vrchu nad Příbramí. Poutní areál Svaté Hory tvoří čtyři rohové kaple spojené ambity o půdorysných rozměrech 80 m  72 m. Uprostřed areálu stojí původně gotický kostel Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 1648–1673 italským architektem Carlem Luragem. K severnímu části komplexu přiléhá klášter. S městem Příbramí je poutní místo spojeno krytou chodbou s 365 schody.

Počátky vzniku poutního místa jsou opředeny mnoha pověstmi. Podle pověsti zde nechal první kapličku postavit ve 13. století rytíř Malota z rodu Malovců jako poděkování Panně Marii, když ho ochránila před loupežníky. Český historik Bohuslav Balbín datuje vznik kaple daleko později, někdy do začátku 16. století. Důležitější je, že zaznamenal cenné údaje o podobě kaple v 17. století. Byla zhruba 13 metrů dlouhá, 7 metrů široká a vysoká přes 4 metry. Měla rovný dřevěný strop a hrubé, nerovné stěny. Podlaha byla pouze z udusané hlíny. Měla dva vchody proti sobě a byla bez dveří. Kaple byla vyzdobena nástěnnými malbami. V té době již byla zasvěcena k poctě Nanebevzetí Panny Marie. Dnešní zdivo centrální svatyně prý obsahuje zdivo původní kaple. Ve svahu na severní straně vrchu stávala poustevna. Do malé roubené chatrče ustavovala poustevníky příbramská obec.

Sošku Panny Marie Svatohorské podle pověsti sám zhotovil pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. V době husitských válek byla soška snad ukryta v příbramských dolech, pak i ve farním kostele sv. Jakuba a nakonec ve špitálním kostele sv. Jana Evangelisty, kde zůstala i po husitských válkách. Někdy v 1. polovině 16. století přenesly horníci sošku na svatou Horu. Milostná soška Panny Marie Svatohorské je gotická dřevořezba domácího původu. Procesí na Svatou Horu začala chodit již v 16. století. Poutní místo proslavil především Jan Procházka. Původně nymburský měšťan a pláteník roku 1619 oslepl a několik let živořil v Praze jako žebrák. V roce 1632 ho stařec několikrát ve snech vybízel, aby se vydal na Svatou Horu a uctíval tam Pannu Marii. V doprovodu svého malého vnuka dorazili 10. června 1632 na určené místo. Po třech dnech se Procházkovi zázračně vrátil zrak. Procházkovo prohlédnutí bylo pokládáno za skutečně zázračné a bylo dokonce potvrzeno svědeckými výpověďmi i lékaři. Zpráva se rychle roznesla po celé zemi a příliv poutníků se několikanásobně zvýšil. Zvýšil se i zájem místní šlechty a tak v kapli přibyla nová okna, dveře a varhany. Dva roky po této zázračné události navštívil Svatou Horu i císař Ferdinand II. se svým synem.

Příbramský děkan měl spousty práce ve městě a na Svatou Horu docházel jen občas. Příbramští radní ale chtěli mít na Svaté Hoře stálou duchovní správu a tak se rozhodli tuto správu svěřit březnickým jezuitům. To se stalo v roce 1647 a ukázalo se, že to bylo rozhodnutí šťastné. V roce 1658 vypracoval nejvýznačnější stavitel té doby v Čechách Vlach Carlo Lurago (podle myšlenky jezuity P. Benjamina Schleyera) projekt na vybudování výstavního poutního místa. S jeho pracemi měli jezuité již své zkušenosti. Měl za sebou stavbu jezuitské koleje na pražské Malé Straně či sakrální stavby v nedaleké Březnici. Plán byl jen nepatrně upraven a realizován v rozsahu, jaký známe dodnes. Jezuité získali náklonnost nejen místní šlechty, ale i finanční podporu mecenášů z celých Čech. Tak se šlechta předháněla ve financování výzdoby jednotlivých kaplí, kterou prováděli význační umělci oné doby. Už v témže století se svatohorský areál stal jedním z nejvýznamnějších raně barokních objektů v Čechách a svým stavebním řešením se stal vzorem pro další mnohá poutní místa po celých Čechách. Zásluhou jezuitů, ale i arcibiskupa Matouše Sobka Bilenberka se stala Svatá Hora významným cílem poutníků. Hlavní poutě se sem konávaly 7. července na den Korunování Matky Boží a o hornických slavnostech na den sv. Prokopa.

Poutní areál byl během dalších staletí průběžně stavebně upravován. V roce 1670 byla postavena nad chrámem nová věž. Schody do města byly postaveny nové a zakryté. Po roce 1700 byly postaveny, podle plánů Kryštofa Dientzenhofera, vstupní portály, Pražský a Březnický. Když bylo z popudu italského jezuity Alexandra S. Pallaviciniho zavedeno korunování poutních obrazů a soch, čekalo se, kdy se této výsady dostane i zdejší milostné sošce. Ke korunovaci sošky došlo v roce 1732 a slavnost, za účasti honorace i prostého lidu trvala osm dní. Výročí této korunovace se slaví na Svaté Hoře dodnes.

Někdy v této době byla do té doby prázdná klenební pole ambitů pokryta nástropními malbami, zobrazujícími různá neštěstí, při nichž Panna Marie Svatohorská vyslyšela prosby svých prosebníků a pomohla jim v nouzi.

V roce 1861 dostali Svatou Horu do správy redemptoristé, kteří zde působili do roku 1950 a

znovu od roku 1990 do současnosti. Po opravě kostela v roce 1903 zažádali papeže Piuse X. o udělení titulu basilika. Papež redemptoristům vyhověl a v roce 1905 povýšil kostel na basilicu minor čili na menší basiliku.

Dnešní bazilika je obklopená kaplemi a stojí na kamenné terase na nádvoří ohraničeném ambity. Ambity mají na delších stranách, tedy na severní a jižní straně, devět, na kratších, tedy na východní a západní straně, sedm klenebních polích. V nárožích ambitů jsou uzavřené osmiboké kaple se zvonovou střechou s lucernou. Na každé straně ambitů jsou dvě průchozí kaple s oltářem, na straně západní pod zvonovou věží je navíc Dušičková kaple. Na severní straně ambitů je hodinová věž. Zvnějšku je pak u severovýchodního nároží přistavěna patrová rezidence. Na této straně je i vchod na slavné svatohorské schody spojující poutní areál s Příbramí. Ambity jsou v současnosti přístupné od východu hlavní Pražskou branou a od jihu branou Březnickou.

Nejvzácnějším uměleckým dílem v celém poutním komplexu je hlavní oltář v bazilice, který pochází z let 1686–1772. Oltář je umístěný na dubové konstrukci a je zhotoven ze dvou set kilogramů čistého stříbra. Nejcennější částí oltáře je prosklená skříňka, ve které je soška Panny Marie, za níž sem putují po staletí poutníci.

Jádrem baziliky je středověký kostelík. V 17. století byl zvýšen a obklopen kaplemi sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského. Nad nimi byly zbudovány oratoře s pavilóny a mezi nimi Mariánská věž. Na straně východní i západní byly postaveny trojice otevřených kaplí. Trojice otevřených kaplí směrem k Pražské bráně bývá pokládána za nejkrásnější ozdobu Svaté Hory. Uprostřed je kaple Navštívení Panny Marie neboli císařská. Postavena byla nákladem Bernarda Ignáce hraběte z Martinic a jeho manželky roku 1661. Kaple bývá označována také Korunovační, protože zde byla roku 1732 prvně korunována milostná soška Panny Marie svatohorské. Současně s touto kaplí byly stavěny i obě kaple po stranách, zasvěcené sv. Josefu a sv. Jáchymu a Anně.

Uprostřed prostranství před pražskou bránou stojí kamenný sloup se zlacenou sochou Panny Marie Svatohorské. Sochu dal pořídit roku 1661 Jaroslav Koc z Dobrše. Ve svahu nad zmiňovaným prostranstvím je velké sousoší Kalvárie. Bylo postaveno roku 1692 zásluhou Ferdinanda Maxmiliána hraběte Hrzána z Harasova. Jižně od Březnické brány je Mariánská studánka. Původní studna, vykopaná roku 1634 poustevníkem Janem Procházkou, byla později prohloubena až do 78 metrů. Starý dřevěný přístřešek nad studánkou byl nahrazen roku 1673 kapličkou.

Východně od areálu, vedle schodiště k hlavnímu parkovišti, stojí památný Svatováclavský dub. Věk dubu je odhadován na 400 let. Je potomkem ještě staršího dubu, který zde rostl od 13. století, ale jen do roku 1643, kdy ho zničil blesk. Na kmeni stromu býval dlouhá léta zavěšen obraz svatého Václava, který dal svatohorskému dubu jeho nynější jméno. Podle pověsti se zakladatel původního svatohorského kostelíka rytíř Malovec ukryl před lupiči právě v koruně tohoto dubu. Když strom naposledy měřili (2006), měl obvod kmene 5,82 metru, výška stromu byla 18 metrů a průměr koruny 18 metrů. Na svahu pod Svatou horou rostou i další stromy. Aleje lip vyrostly podél přístupových cest k basilice, když je zde nechal vysázet kolem roku 1840 baron Wolfgang Julius von Schönau a putníkům dodnes poskytují stín. Třešňové sady se na svazích Svaté Hory objevily na počátku 20. století.

Svatá Hora je otevřena od pondělí do soboty od 6.30 do 18.00 hodin a v neděli od 6.30 do 16.45 hodin. Poutní místo je volně přístupné. Je zde možnost objednání prohlídky s průvodcem. V ambitech se nachází obchod s upomínkovými předměty. Některé vzácné předměty ze svatohorských sbírek jsou vystaveny v rámci sezónních výstav ve Svatohorském poutním muzeu.

Možnosti ubytování

Informace

« Zpět

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.