Kalendář všech akcí

Kalendář akcí najdete na samostatné stránce.

Duchovní rozměr

„Chodíce po některých cestách máme pocit, že klademe nohy do smazaných šlépějí těch, kteří tudy šli před staletími,“ napsal před půlstoletím Jan Čep, jeden z nejvnímavějších českých spisovatelů, a přesně tak formuloval tóninu, která poutnictví provází v rámcích různých věrouk a náboženských systémů. Pokusme se ji na základě tohoto výroku alespoň trochu ozřejmit.

„Chodíce“, „klademe nohy“: není možné putovat jen částí svého já, například jen myslí, jen očima, se ztuhlým tělem za volantem či dokonce jen prsty po klávesnici počítače, vytrvalá chůze spojuje vůli se smysly, duši s tělem, naše nitra se světem, v němž nám je dáno žít.

„Některé cesty“: není cesta jako cesta, je potřeba mezi nimi rozlišovat, a to jak podle jejich cílů, tak – neméně důležitě – dle jejich průběhu.

„Máme pocit“: tedy nevlastníme nic víc, ale také nic méně než pocitového vrabce v hrsti, který nám při sebemenší příležitosti – nebudeme-li mu dávat, co potřebuje – může zajít či uletět. Čeština si schraňuje krásně zvukomalebné slůvko „frnknout“. Pouť nám ozřejmuje, že se nemůžeme spoléhat na to, co se nám jeví jako „naše“.

„Smazané šlépěje“, „před staletími“: ani naše stopy nezůstanou věčně, přesto z nich i tady na zemi něco málo neuchopitelného zbude, a to „něco“ může být důležité pro ty, kteří přijdou po nás. Stáváme se články řetězu, který spojuje naše předky s našimi potomky.

Tomu všemu a ještě mnohému dalšímu nás pouť může učit, ať již Boha vzýváme jakýmikoliv slovy, či dokonce naše credo Boha z různých důvodů výslovně nezmiňuje.

Putování přitom můžeme vnímat – dle přirozenosti našich naturelů – jako peregrinové, to jest ti, jejichž celé bytí od přirozenosti směřuje přímo k cíli. Anebo i jako viatoři, kteří si připouštějí, že cestou mohou bloudit, odbočovat, zacházet si a někdy i bolestivě klopýtat, tím však jejich pouť neztrácí na smyslu a důležitosti. Oba způsoby prožívání cesty mohou být svým způsobem plnohodnotné. Ovšem pod jednou podmínkou, která se nedá obejít (staří latiníci říkali conditio sine qua non): Pouť, má-li být poutí opravdovou, a ne jen sportovním výkonem, společenskou berličkou či lékem proti nudě, člověka vede k prožitku něčeho mnohem významnějšího. Katoličtí křesťané hovoří o otevření zázrakům, vstupu Boha do našich životů prostřednictvím svatých přímluvců, tedy těch, do jejichž šlépějí klademe svá chodidla. Ti, kteří věří jinak, mohou tento děj jinak prožívat či jinak nazývat, na podstatě to však nic nemění.

mg

Hvězdicové putování po Via Nově

[21. 7. 2013]

Bavorský tým Via Nova Vás zve v neděli 21. července 2013 za labyrintem setkání

Celá zpráva…

Odpočinek pro poutníky

[11. 7. 2013]

Na kameni z bavorské žuly k posezení (i poležení)…

Celá zpráva…

Archiv aktualit

Archiv toho, co se dělo, najdete na samostatné stránce.

Partnerský projekt
Pilgerweg VIA NOVA

Copyright © 2010 RRA Šumava a Karel Viták (www.dva.cz). Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike Informace z těchto stránek podléhají licenci Creative Commons BY-NC-SA.